Komentář: Belgie? Velká (hokejová) škola...

10.3.2013

Brusel - Malé nahlédnutí pod pokličku belgické hokejové ligy přináší český rozhodčí Jakub Mejzlík, který měl možnost v průběhu prvního březnového víkendu okusit jak BMW Hockey League chutná.

Pozvání na pískání belgické hokejové ligy jsem přijal s velkým nadšením. Přece jen, jedná se v tuto chvíli o jednu z nejkvalitnějších lig, která se na starém kontinentu hraje. Spolu s holandskou ligou se jedná o nejlépe finančně zajištěnou soutěž. 

Potěšilo mne tedy jak samotné pozvání, tak i to, jaké zápasy jsem měl možnost o víkendu rozhodovat. Jednalo se v sobotu o duel HC Leuven - Racing Club Brussels a v neděli Braxgata - Waterloo Ducks. Ubytování bylo zajištěno u mého kolegy Sebastiana Duterma, rozhodčího, se kterým jsem se seznámil v průběhu EHL v Barceloně a juniorského ME v Milaně, kde byl neutrálním sudím.

Sobotní den byl dost hektický, po odletu z Prahy v 7 hodin mne Sebastian vyzvedl na letišti v Bruselu a vydali jsme se k němu domů. Lehký oběd, pozdravení s manželkou a dcerou, které odjížděly na víkend na sever Belgie k rodině, vystřídala příprava na zápas. Nejednalo se papírově o nic lehkého, duel čtvrtého Leuven proti druhému Racingu sliboval zajímavý a rychlý hokej. Leuven, menší klub, který momentálně hraje na provizorním hřišti, protože se mu staví nový areál, má ve svém kádru několik reprezentantů. Čtyři Španěly, v čele s Pau Quemadou, dva Francouze /např. Tom Genestet/ a tři reprezentanty Belgie. Proti nim stál Racing v čele s domácím superstar Tomem Boonem, dvěma anglickými hráči národního týmu a také belgickými reprezentanty. Ještě před samotným startem utkání mne překvapil systém, jež funguje v belgické lize. Zápis o utkání je elektronický, čerpající z databáze na internetu. Rozhodčí jsou vyplaceni před zápasem. Co mne však zarazilo ještě víc, je přístup všech zúčastněných. Hráči, ač jsem z nich většinu neznal, vás přijdou pozdravit, pobaví se o tom, co tu vlastně děláte a stejné je to i s funkcionáři a fanoušky. Všude čiší pozitivní atmosféra, v clubhousu se vás neustále ptají, zda máte vše a zda náhodou něco nepotřebujete. Samozřejmě mě zajímalo, či je to jen případ toho, když přijede zahraniční sudí, ale Seb mne ujistil, že takto je to vždy a všude. Zastavilo se u nás před matchem asi pět bývalých či současných rozhodčích s tím, že se přišli podívat jak na zápas, tak na nás... Další šok přišel, když několik místních se mnou začalo rozebírat zápasy v EHL, které jsem pískal... Byl jsem trochu jak v Jiříkově vidění, ale asi to přesně vystihuje to, jaká nálada a přístup k hokeji v současné době v Belgii je...

Zápas začal v počasí, ve kterém by člověk psa ven nevyhnal - 5 stupňů, déšť a vítr. Hrálo se svižně a hosté se ujali vedení 1:0, se kterým se šlo také do šaten. Rychlý zápas, od začátku poměrně bez problémů vedený, v druhé půli pokračoval a Racing se zatáhnul. Domácí promarnili několik šancí, včetně asi šesti rohů - speciálně Pau Quemada byl nešťastný... Hosté vyráželi do rychlých brejků a tak to pro nás rozhodčí bylo o hodně dlouhých a rychlých sprintech. Tak alespoň se člověk zahřál. Hosté trestali z brejků a po zásluze vyhráli 5:0, takticky byli lepší a hlavně proměňovali šance... Po utkání přišel opět další šok. Šéf místního klubu nám osobně přišel do clubhousu poblahopřát k výkonu a vyjádřit spokojenost. Následovala asi hodina, co jsme si povídali v klubovně jak s hráči domácích, tak i hostů. S pivem v ruce a pozitivně. Dorazil i šéf rozhodčích, který má na starosti nominace na první belgickou ligu a s úsměvem na tváři zhodnotil náš výkon. Evidentně byl spokojen. Až poté jsem se dozvěděl, že klubově přísluší k domácímu týmu, který prohrál... Prostě příjemný šok v tom, jak se lidé v hokejovém prostředí, nejen k rozhodčím, ale k sobě celkově chovají. Po příjemném rozloučení jsme odjeli na večeři do Waterloo, kde nám společnost dělali Vincent Loos a dalších pět mladých nadějných rozhodčích - včetně jedné dámské rozhodčí. Mimochodem dívky, které je 22 let a má silně nakročeno k tomu, že bude pískat na olympiádě v Riu :-) 

Neděle přinesla dopoledne u televize s lehkým obědem a následný přesun do clubu Braxgata, kde se bude mimo jiné konat letošní ME, kterého se bude účastnit i český tým. Samotný areál je úžasný. Moderní clubhouse, tři hřiště a jedno pro dětský hokej. Klub chystá výstavbu mobilních tribun a pokládku nové trávy v dubnu tak, aby vše bylo připraveno do posledního puntíku. Po příjezdu do klubu následovala stejná situace jako v sobotu. Přivítání majitelem klubu, který okamžitě nabízí jídlo, pití... Probrali jsme před zápasem situaci v klubu, jeho spokojenost s přípravami na ME, důvody toho, proč se bude hrát na zelené umělé trávě, finance, které stojí samotný evropský šampionát... Nakonec nám popřál hezký zápas a nechť si to užijeme. V týmu domácích, aktuálně sedmého týmu belgické ligy, je několik mne známých tváří z Irska, JAR,... příjemně se s nimi člověk před matchem pobaví. V týmu hostů, Waterloo Ducks, neznám prakticky nikoho. S údivem zjišťuji, že vedoucí tým ligy nemá ve svém středu žádného zahraničního hráče - "jen" osm belgických reprezentantů. Před samotným zápasem nám přijde podat ruku sekretář belgického svazu a popřeje štěstí - asi je to tu tak normální... 

Přes nevlídné počasí - 2 stupně, sníh a vítr - se schází zajímavá návštěva. Zhruba 400 diváků, kteří dělají bouřlivou atmosféru. Domácí jdou v zápase do překvapivého vedení, hosté však otáčí skore a v průběhu druhé půle vedou 3:1. Zápas celkově opět působí jednoduše a rychle. Hráči respektují jak sebe, tak nás, proto se daří řešit i svízelné situace s úsměvem na tváři. Domácí dvěma slepenými goly vyrovnávají na 3:3 a zhruba dvě minuty před koncem to vypadá na remízu. Rychlý brejk hostů však znamená roh a následný vedoucí gól Waterloo. Domácí se vzepřou v posledních sekundách k odpovědi, nic jiného než neproměněný dohrávaný trestný roh si však nevybojují. Zklamání... Podání rukou, poděkování za výkon na hřišti a férový zápas, odchod do kabin. V přeplněném clubhousu pomalu není k hnutí, ale pro hráče obou týmů se však místo najde. Téměř všichni hráči v klubovně opět přichází a prohodí s námi pár slov o zápase. Je na nich vidět, že jsou spokojeni. Našel si nás i šéf domácího klubu a opět přichází potřást rukou. Je z toho půlhodinový rozhovor... Milé... Žádné zklamání, že jeho tým prohrál, pouze racionální zhodnocení toho, co se na hřišti dělo a přátelské poděkování za to, že jsme přispěli k vysoké úrovni zápasu. Podání ruky, odjezd na letiště, goodbye Brussels...

Víkend v Belgii ve mně zanechal mnoho pozitivního. Celková atmosféra, přátelskost, přístup jednoho k druhému, vyspělost na hřišti i mimo něj, samozřejmě také vysoká úroveň hokeje. Myslím, že se u nás máme ještě v mnohém co učit. Každopádně máme i my nakročeno k tomu, abychom si na hokeji vytvořili takovou atmosféru. Je to jen v nás a na nás, jak se jeden ke druhému budeme chovat - na hřišti, i mimo něj. Pro mě samotného to byla velká škola... Ale právě díky tomu, že člověk někdy šlápne vedle, má šanci poznat, že ne zrovna všechno bylo z jeho strany ideální. Já si uvědomil, že chci změnit k lepšímu atmosféru v našem hokeji - začínám u sebe, teď. Budu rád, když v tom nebudu sám...

Jakub Mejzlík

Komentáře

Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
pozemnihokej.cz > Rozhodčí > Články > Komentář: Belgie? Velká (hokejová) škola...
Loading...

Články

Stránkování

12 3 4 5 >
 
 
Loading...

Články

Stránkování

12 3 4 5 >
 
 

 

Výsledky
Načítám...
 
Pozvánky
Načítám...