MS Poznaň - závěrečné hodnocení aneb hrdí Češi

16.2.2011

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jak vhodně ukončit právě završené  MS v Poznani. Dlouho jsem nevěděl jak přesně vystihnout vystoupení českých týmů. Dlouho  jsem uvažoval o tom, jakým způsobem přesně pojmenovat všechno to, co  jsem prožíval v průběhu minulých 8 dní v Polsku.

Nebudu tedy v následujících řádcích hodnotit, ale spíše popisovat mé pocity, které mne provázely celým světovým šampionátem. Věřím, že následující hodnocení budete brát jako reálný pohled  člověka, který byl mimo a zároveň uvnitř obou týmů.

Turnaj začal pro české týmy velmi podobně. Po pondělním příjezdu krátkou procházkou a hned prvními tréninky  v poznaňském výstavním pavilonu, který se stal dějištěm tohoto světového klání. Muži zvolili variantu přípravného utkání proti Holandsku, kdežto ženy se věnovaly spíše taktice a seznámení s povrchem. Nejdůležitější zprávou po příjezdu však bylo to, že všichni členové obou mužstev byli v pořádku.

Jako první v pondělí nastoupily do svého utkání ženy. Před početnou skupinou českých fanoušků zde ve velmi důležitém utkání proti Rakousku vybojovaly tři body, když jedinou branku vstřelila pouhých 15 sekund před koncem zápasu Klára Poloprutská. Výbuch emocí po vítězném gólu snad ani nemusím popisovat. Štěstí, které čišelo z hráček po finálním hvizdu, bylo nepopsatelné. Krátce po ženách se jejich mužští kolegové snažili navázat na jejich úspěch - soupeřem byla Anglie. Utkání probíhalo velmi podobně jako to předchozí, nicméně ve druhém poločase se štěstí přiklonilo na stranu ostrovanů. Výsledek 1:2 neodpovídal dění na hrací ploše a v pozdější postupové matematice naší skupiny byl nesmírně důležitý.

Druhý den čekalo na oba naše týmy dvojuktání. Muži si připsali proti Íránu tři body po vítězství 4:3 a druhým soupeřem jim bylo mužstvo úřadujících mistrů Evropy - Rakousko. Po oboustranně defenzivním představení se zrodila remíza opět chudá na branky - 1:1. Výsledek spíše nahrával našim jižním sousedům, kteří si připsali již sedmý bod na šampionátu. Nám nezbývalo nic jiného, než vyhrát obě následující utkání a doufat v zaváhání soupeřů. To byl klíč k semifinále. Ženy na tom byly o poznání lépe. Po nelehké výhře nad Kazachstánem 4:2, čekal naše hráčky večerní souboj s olympijskými vítězkami z Holandska. Zápas dne přilákal plné tribuny. To, co se dělo na hřišti bylo jedním z nejkvalitnějších utkání na šampionátu. Češky hrály skvěle takticky, Holanďanky brilantně technicky. Po více než tři čtvrtiny utkání jsme viděli nerozhodný stav, nicméně v závěru se projevily zkušenosti Nizozemek z velkých světových akcí a také docházející síly našich dívek. Výsledek 1:5 nereprezentoval dění na hřišti, byl spíše krutým vyústěním české vabank hry v konci utkání. Sám bych nevěřil, jak dobře můžeme hrát a také tomu, jak se Holanďanky mohou radovat po výhře na českým výběrem. Skvělé představení našich hráček, za které si vysloužily obdiv a respekt téměř všech odborníků této krásné hry. A věřte, že jich bylo v hledišti utkání více než dost.

Do třetího dne nastupovala obě mužstva s vědomím, že je čekají "povinná" vítězství. Už jen to zjištění, že některá vítězství jsou pro naše národní týmy na MS povinná, je velmi úsměvné a signalizuje, jakého respektu jsme se na šampionátu dočkali. Jasná výhra mužů nad USA a žen na Argentinou nás posouvala do pozice medailových aspirantů. Stačila maličkost - vyhrát svá poslední utkání ve skupině.

Jako první v den "D" nastoupily na modrý hrací povrch naše ženy. Soupeřkami nebyl nikdo jiný, než úřadující mistryně Evropy z Ukrajiny. Výsledek 1:6 byl sice vystřízlivěním z medailového snu, nicméně opět krutým vyústěním neproměňování šancí. Nutno však podotknout, že Ukrajinky si postup plně zasloužily. Ženský tým dlouho nesmutněl a přemístil se ze hřiště do hlediště, kde mohutně podporoval své mužské kolegy. Jejich zápas s ruským výběrem patřil mezi nejlepší utkání na šampionátu, kterému se svou infarktovou koncovkou mohl vyrovnat snad jen finálový souboj. Konečný výsledek 3:3 posunul do semifinále Rusy, nicméně Češi předvedli výkon, který nadchl celou halu. Bylo to jedno z nejlepších vystoupení národního týmu na MS v historii. Kdyby Piterák proměnil svou šanci necelých deset sekund před koncem, slavili bychom my. Nicméně na kdyby se nehraje, a tak místo boje o medaile čekal náš tým souboj s Austrálií o konečné sedmé místo. Ženy čekalo domácí Polsko, když ve hře bylo krásné páté místo.

Muži nastoupili zdrcení a značně poznamenaní z utkání s Ruskem. Vykrystalizoval z toho nemastný neslaný výkon a po prohře 4:7 konečné osmé místo. Odměnou pro ženy bylo utkání o páté místo. Souboj před freneticky fandícími zaplněnými tribunami však dívkám nevyšel dle jejich přání a výsledek 0:4 značil páté místo pro domácí Polky. My jsme se však hrdě hlásili k místu šestému, před šampionátem vysněnému.

V závěrečný den mistrovství světa jsme měli možnost shlédnout medailové souboje už jen z hlediště. Výhra žen Německa nad Holanďankami 4:2 ve finále se dala označit za překvapivou. Bronz směřoval na Ukrajinu po stejném výsledku nad Běloruskem. Mužské finále bylo reklamou na pozemní hokej. Finále bylo opravdu zážitkem na celý život. Němci nakonec utkání s Polskem zvládli a po výhře 3:2 v prodloužení slaví vítězný "double". Bronz putoval našim přemožitelům ze skupiny Rakušanům, kteří porazili matné Rusy 5:0. Krásný finálový den završilo vyhlášení vítězů, kdy jako nejlepší hráči byli vyznamenáni naprosto zaslouženě výtečný Dariusz Rachwalski z Polska a nizozemská sniperka Belle van Meer.

Co napsat závěrem… napadá mne snad jen to, že tahle pohádka mohla skončit lepším umístěním. Ženy by sice nikdo před šampionátem nepasoval tak vysoko, ale umístění naprosto odpovídalo výkonům, které naše dívky předvedly. Mužům jsme drželi palce a tajně věřili v medaili. To, že to nakonec nevyšlo, bylo otázkou štěstí, smůly a souhry okamžiků. Ano, byly to centimetry, milimetry, sekundy… Byl to prostě osud. Slzy, které jsme viděli na očích takových borců jako je Bernátek, Procházka, Hanus a dalších, mluvily o všem. Stejně však tak potlesk desítek fanoušků a hrdé se hlášení k tomu, že jsme z České republiky. Země, která na mistrovství světa překvapila. Země, která udělala reklamu našemu malému státu na velké planetě pozemního hokeje. Země, která si získala respekt všech týmů na světě. A za to vše patří našim hráčům jedno velké, hluboké a hlavně hrdé "DĚKUJI". 

Děkuji tím všem za jejich reprezentaci - od masérů, přes manažery, trenéry a konče hráči… ti všichni nechali na hřišti i mimo něj všechno. Jedním z dalších  neuvěřitelných poznatků tohoto mistrovství je pro mne to, jak se všichni vidí již v Lipsku, dějišti příštího ME v halovém pozemním hokeji. Uskuteční se v lednu 2012 a účastnit se ho budou jak muži, tak ženy. Oba v Německu, ve stejný termín, v top A divizi. Není to skvělé zjištění? Proto jen chci na závěr reprodukovat přání a poděkování všech členů národního týmu: Děkujeme za podporu a těšíme se v ještě hojnějším počtu na viděnou v Lipsku!!!

 

Jakub Mejzlík

pozemnihokej.cz > Reprezentace > TÝMY > Ostatní > MS Poznaň - závěrečné hodnocení aneb hrdí Češi
Loading...

Ostatní

Stránkování

12 3 4 5 6 >
 
 
Loading...

Ostatní

Stránkování

12 3 4 5 6 >
 
 

 

Výsledky
Načítám...
 
Pozvánky
Načítám...