Naši junioři mají za sebou úspěšnou reprezentaci České republiky, kdy se dokázali připravit v krátkém čase na halové mistrovství Evropy divize B v Portugalsku, vyhrát a posunout zpět náš národní tým do elitní skupiny.

Vše to začalo přípravným turnajem v Bratislavě, kde jsme se střetli s juniorskými reprezentacemi Rakouska, Chorvatska a Slovenska. Byl to pro nás šok co se týče herního nasazení, soudržnosti týmu a výkonů jednotlivých hráčů. Na druhý přípravný turnaj jsme udělali pár změn v nominaci a doufali v lepší výsledky.

Na další přípravný turnaj do Vídně jsme odjeli ještě s jedním náhradníkem, abychom vyzkoušeli možné varianty změn v sestavě. Tento turnaj byl velikou hokejovou školou. Pouze se Švýcarskem jsme dokázali remizovat 4:4, ale jinak jsme všechny zápasy prohráli. Když se ale ohlédnu zpět, tak jsme prohráli 1:7 s Rakouskem U21 (letošní mistr Evropy), 3:9 s RW Wettingen, 1:10 s SV Arminen (mistr Rakouska), 1:13 s Belgií (Vicemistr Evropy 2018) a 4:4 se Švýcarskem (letošní 3.místo na HME). Tyto zápasy dokázali kluky (i přes vysoké prohry) stmelit dohromady a zároveň nám ukázaly, kdo z hráčů má na hru ve vysokém tempu, technickou, ale i velice fyzickou hru. Takto jsme po dlouhých debatách poskládali finální nominaci: Skála, Uhlíř, Zuna, Urbanec, Tomeš, Bodnár, Kasl, Soukup, Bystřický, Sochor, Trejbal, Klaban.

Odlet ve středu v ranních hodinách nás přesunul přibližně o 15°C jižněji do portugalského Paredes – hory, samota, malé vesničky a krásná krajina se sluncem. Ve středu a ve čtvrtek si tým vyzkoušel na dvou trénincích hřiště, natrénovali jsme rohy, vyzkoušeli mantinely a mohlo se začít. V pátek nás čekal první soupeř, psychicky náročné utkání proti Slovensku.

Prozatím jsme měli bilanci z přípravy 1:1. Po prvních 10 minutách hry jsme prohrávali 2:0. Nebyl to dobrý vstup do utkání, ale naši borci hráli dobře, měli více ze hry a to završil na konci prvního poločasu Josef Trejbal, který otevřel střelecký účet českého týmu. Tak jak první poločas skončil, druhý začal. Kluci měli více ze hry a z toho se nám podařilo vybojovat dvě penalty, které proměnil kapitán Jan Urbanec.

Zápas završil opět Josef Trejbal, který zvyšoval na 4:2 a tím bylo rozhodnuto. Slováci už jen v závěru korigovali na 4:3. Druhý zápas proti Walesu byl jednoznačně v našich rukách. Přesvědčivý týmový výkon, kde se prosadili další střelci – výhra 7:0.

Druhý den jsme se utkali dopoledne s Ukrajinou. Vstup do zápasu se nám vydařil, už v 5. minutě jsme vedli 1:0 a chvíli na to jsme zvyšovali na 2:0. Vypadalo to, že Ukrajina ještě ani nevstala a že si zastřílíme jako proti Walesu. Jenže na konci poločasu měla Ukrajina penaltu a snížila na 2:1. Hned na začátku druhého poločasu jsme znovu inkasovali. Kluci začali být nervózní a z toho pramenily chyby v rozehrávce a v zakončení.

Díky tomu jsme nemohli dlouho vstřelit branku, i když jsme měli většinu času balonek my. Nakonec vstřelil vítězný gól Kryštof Bodnár a tak jsme měli za sebou další důležitý výsledek. Nicméně ve druhé půlce padlo spousta zelených, žlutých i jedna červená karta (na straně Ukrajiny).

Nebyl jsem spokojený s mentální odolností našich kluků. V jednu chvíli jsme hráli proti Ukrajině čtyři proti dvěma, ale nedokázali jsme dát gól a naopak jsme dostali kartu. Když se ale ohlídnu zpět, byla to dobrá lekce pro kluky, kteří si z toho můžou něco odnést do budoucna. Druhý zápas sobotního dne jsme odehráli proti domácímu Portugalsku. Velice dobře technicky a takticky připravený tým, se kterým to bylo vyrovnané utkání od začátku až do konce. Vedli jsme 2:0, pak prohrávali 2:3, pak jsme srovnali, opět prohrávali 3:4, ale nakonec naši borci do toho šlápli a otočili na konečných 5:4! Nejdůležitější zápas v turnaji, klukům není co vytknout a zítřek si můžeme už jen hokejově užít.

Nedělní den měl jasný program – neprohrát na turnaji. I když jsme měli v podstatě jasný postup do vyšší divize chtěli jsme, abychom si odvezli zlaté medaile a zároveň jsme na turnaji všechno vyhráli. A to se taky povedlo. Páté utkání proti Dánsku bylo jednoznačné a skončilo 8:1 – to nám zaručilo zlaté medaile ale jak už jsem říkal, cíl byl vyhrát všechny zápasy. Poslední utkání proti Švédsku pro nás mohlo být už jen povinností, ale kluci se do toho vrhli po hlavě a nejtechničtější tým na turnaji přehráli 4:2.

Při závěrečném ceremoniálu byl vyhlášen nejlepším hráčem a střelcem turnaje Jan Urbanec, za což mu gratuluji!

Při ohlédnutí zpět jsem rád, že se nám podařilo splnit cíl, který jsme si na začátku dali – postup do elitní skupiny. Měl jsem trochu obavy, že prohry v přípravě poznamenají kluky a že bude těžké zápasy vyhrávat, což se nepotvrdilo. Na druhou stranu jsem pevně věřil v to, že vysoká hokejová úroveň soupeřů a rychlé tempo zápasů kluky dokáže zocelit a přinést jim cenné zkušenosti a mnoho a mnoho dalšího. A právě díky těmto zápasům jsme dokázali vždy dát o ten gól více a zápasy obracet i z nepříznivého stavu na naší stranu.

Veliké díky patří Davidu Vackovi a Petrovi Jurkovi, kteří od začátku tým směrovali správným směrem a udělali veliký kus práce. Nemenší díky pak Martinovi Hanusovi, který si odstál v podstatě celý turnaj v hale za kamerou a v neposlední řadě Jitce Filové, která se starala o naše borce po fyzické stránce. Díky patří také svazu za podporu během celé přípravy, turnaje, a za zajištění prostředků nutných pro tento výsledek.

Lukáš Nocar, hlavní trenér mužů U21