U18 holky ME Praha aneb závěrečné momenty očima hráček.

17.7.2011

Turnaj díkek U18 aneb jak to nakonec všechno dopadlo...

Po smolně prohraném zápase s týmem Ruska jsme si ještě celý den přehrávaly v hlavách, co všechno jsme mohly udělat jinak. Nepatrné chyby, zaváhání nebo naopak nejdůležitější šance celého utkání. Ale to bychom nebyly z České republiky kdybychom v sobě nenašly další sílu a chuť vybojovat si na domácí půdě aspoň bronzovou medaili. Prohra nás stmelila. Každá z nás si v hlavě musela srovnat myšlenky, uklidnit tu hořkou pachuť nespravedlnosti a vzteku sama na sebe. Pro nás turnaj ještě neskončil. Ukážeme všem, že jsme tým na který můžete být hrdí. Že můžeme být hrdé samy na sebe..

Zápas s Itálií začal opět jako všechny předchozí. Snažily jsme se napadat a těžit z chyb protihráček. Hra se přesouvala ze strany na stranu a šance měly obě strany. Nutno uznat, že nám byla Itálie rovnocenným soupeřem. Absolutně odlišné týmy, které spojovalo pouze jedno. Prohra v semifinále a touha získat aspoň jednu jakoukoli placku na tomto šampionátu. Těžko si vybavit nejdůležitější akce utkání, počet karet nebo snad největší chyby našeho zápasu. To, že jsme to protahovaly až do konce a vyhrály na nájezdy už je zbytečné dodávat. Máme bronzovou medaili a to asi mluví samo za sebe.

Možná, že až se na zápas podíváme, zamračíme nad tím, co všechno jsme udělaly špatně a co všechno jsme mohly udělat jinak. Ale nejdůležitější na tom bude, že až se na něj podíváme, uvidíme tým. Tým, který v tom jel společně. Od začátku až do konce. Tým, který dokázal zabojovat a vydřít si tolik vytoužený bronz. Tým, který přicházel s hlavou vztyčenou za podpory několika stovek fanoušků. Tým, který bojoval až do posledních minut. Tým, kterému se to nakonec všechno povedlo..

Nyní nás všechny obklopuje obrovská euforie. Pro nás to není jen bronzová medaile. Je to mnohem víc. Je to něco kvůli čemu, jsme se dokázaly tolikrát zvednout. Občas to bolelo. Moc to bolelo. Nejenom na srdci, ale i fyzicky. Občas jsme přes slzy neviděly to co všichni ostatní. Věřili jste nám. I když se nám  nedařilo, chodili jste fandit. Drželi palce, pěsti a všechno co se dalo. Neklesali jste na mysli a dokázali nás zvednout. Zůstávali jste s námi až do konce. Za to vám, fanouškům patří obrovský dík. Za celý tým, děkujeme!!

Největší díky však patří celému organizačnímu týmu. Od manažerky, která nám zařídila to, že jsme měly hned všechno po ruce, přes maséra a doktora, kteří nám léčili šrámy, až k trenérovi a asistentce. Největší radost byla přece jen ve vašich očích. Kdyby jste se viděli. Úsměv od ucha k uchu a rozpažené ruce. Nic víc, než ten nejúžasnější pocit vítězství a ohromné radosti.

Přesně pro tyhle pocity se vyplatí dřít jako blázen. Přesně proto aby jste se jednou podívali na společnou fotku a řekli si, to je ten tým, který jsme dovedli tak daleko. Ten tým, kterého jsme byli součástí. Tým, který je stejně nejlepší. (A nejhezčí.)

Co napsat závěrem. Brána do A divize se nám nešťastně zavřela, ale přesto se cítíme jako vítězové. Nám zbývá už jen jediné. Radovat se, slavit a společně si to ještě pořádně užít. Užívejte si také! Pro tyhle pocity se to přece vyplatí!

Český tým

pozemnihokej.cz > Reprezentace > TÝMY > Reprezentace U18 dívky > ME U18 dívky > 2011 > Články > U18 holky ME Praha aneb závěrečné momenty očima hráček.

 

Výsledky
Načítám...
 
Pozvánky
Načítám...