Životní zážitky - k nezaplacení!

4.7.2011

Lille - O tom, jak se daří hráčům a realizačnímu týmu na zahraničních turnajích víme z článků mnoho. To, jak vlastně prožívá důležitý mezinárodní turnaj rozhodčí, však ví málokdo. Rozhodnul jsem se přiblížit Vám atmosféru Champions Challenge ve francouzském Lille z mého, rozhodcovského pohledu.

Ve své podstatě to bude nahlédnutí do každodenního života rozhodčího na mezinárodním turnaji. Pohled do toho, že i sudí prožívají daný turnaj a nejsou tu jen od toho, aby hráčům kazili radost ze hry. A také nastínění toho, co se děje v zákulisí a jak třeba rozhodčí relaxují a jsou hodnoceni. O tom všem jsou následující řádky.

Na turnaje, které pořádá světová federace FIH, přichází nominace často s více než půlročním předstihem. Člověk  má tak dost času si věci naplánovat a v zaměstnání nahlásit dovolenou. Často to tedy vypadá tak, že na mezinárodní turnaje padne veškeré pracovní volno v roce. A kdo by si myslel, že je to o nějakém závratném vydělávání peněz díky pískání, tak to vás hned vyvedu z omylu. Každý rozhodčí se účastní daného turnaje bez nároku na jakýkoli honorář a je jen na každém z nich, jak se s tím vypořádá. Většina federací vychází rozhodčím vstříc a za čas strávený pískáním nabízí finanční kompenzaci za vybranou dovolenou v zaměstnání. Tak je to i v českém případě. Národní svaz odpovídá i za dopravu daného sudího do místa akce a na pořadatelích je postarání se o celý tým rozhodčích v průběhu celého turnaje.

Do místa klání, tentokrát to bylo francouzské Lille, jsme měli naplánovaný příjezd tři dny před turnajem. Bohužel díky stávce na pařížském letišti byla cesta komplikovanější a zabrala o den více než jsem předpokládal. Místo cesty letedlem z Prahy do Paříže a poté rychlovlakem TGV do Lille jsem musel cestovat autem, kdy jsem využil společnosti českého manažera, který musel být v místě akce dva dny dopředu. Bez jeho pomoci bych byl odkázán opět na letadlo druhý den a to vůbec nebylo jisté, že by se létalo. I přes komplikovanější cestu jsem se objevil v místě konání ve čtvrtek ráno, tedy v době, kdy zbytek rozhodcovského týmu právě běhal na hřišti a skládal fyzické testy.

Tím se plynule dostávám k náplni předturnajové fáze všech rozhodčích. Všemi rozhodčími myslím tým sudích, který na celé akci je. Zde je nás 10 - vždy jeden "národní" rozhodčí a dva neutrální. Samozřejmě je to tak, že žádný rozhodčí nemůže pískat svůj národní tým. Skladba národností je opravdu různorodá - Polák, Francouz, Ind, Číňan, Rus, Ir, Skot… opravdu celý svět je zastoupen. Měl zde být i Američan, ale bohužel se mu na poslední chvíli nepodařilo vyřešit zapomenutá víza a proto byl dodatečně povolán druhý francouzský sudí. I to se někdy stává. Pojďme ale již k tomu, co se děje před turnajem. Naznačil jsem, že se konají fyzické testy. Já jsem si ty své s ruským rozhodčím, který je i mým kolegou na pokoji, udělal den po všech ostatních. Takzvaný "Beep test" jsme zvládli na jedničku téměř všichni. Po fyzických testech následoval seminář a ujasnění všech záludností pravidel. To nám zabralo zhruba dvě hodiny a následovalo sladění i ve věcech stylů pískání. Jsme tu jako tým, který by měl působit celistvě a musí se proto sladit veškeré národnostní rozdíly. To zabralo další hodinku… Pak už následovala jen společná večeře v historické restauraci v centru Lille /kde jsem měl možnost prohodit pár slov s českým fotbalistou místního týmu Davidem Rozehnalem/, uvítání ředitelem turnaje a cesta do postele. Pátek, tedy poslední volný den před turnajem, vyplnil teambuilding, videorozbory  a osobní rozhovory se dvěma umpiring managery - tedy lidmi, kteří hodnotí naší "práci" a pomáhají rozhodčím k tomu, aby podali na hřišti co nejlepší výkony. Páteční program byl vesměs volnější a nesl se ve znamení přípravy na počátek turnaje. Večer se dozvídáme nominace a spolu s kolegy domlouváme na důležitých předzápasových věcech.

Sobota a první den turnaje. Mám nominaci s polským rozhodčím na třetí zápas dne - Irsko x Skotsko. Mě však také zajímá to, jak bude hrát česká reprezentace, která hraje zápas proti USA už od třinácté hodiny. Celkově se tady na spojení rozhodčích s týmy moc nedá. Je to spíš tak, že všichni rozhodčí utvoří tým a nejsou v kontaktu s mužstvy, i když jsou s nimi povětšinou na stejném hotelu. Díky tomu, že mám v našem týmu spoustu kamarádů, tak mne zajímá jak hrají a jak se jim daří. Vždy je to na přístupu umpire managerů, jak na danou komunikaci s vlastními reprezentačními mužstvy koukají. Pro tentokrát jak Henrik, tak Amarjit jsou tolerantní, takže žádný striktní zákaz nepřichází. Já tedy vidím naši výhru nad USA, prohodím pár slov s hráči a realizačním týmem a jdu se soustředit na svůj zápas. Předzápasová příprava a vytknutní si pár důležitých bodů a jdeme na to. Utkání probíhá bez problémů a já si ho užívám. Irové poráží Skoty o gól a já po sprše s kolegou mířím k managerům pro feedback a hodnocení. Dostává se nám pochval a bodů, které bychom měli zlepšit do dalších utkání. Společně se dokoukáme na poslední utkání a míříme na hotel. Domlouváme se na společné večeři, kdy míříme do centra města. Volíme místní restauraci a probíráme uběhlý den. O hokeji se však pak už baví málokdo. Spíše převažují normální témata, která nad pivem chlapi většinou probírají… Na závěr si bere slovo náš manager a děkuje za dobře zvládnutý první hrací den.

Neděle pro mne začíná vcelku brzy. Snídaně v devět hodin a přesun na hřiště. Pískám sice až zápas ve tři hodiny, ale naši hrají s Rakušany v jedenáct a tak volím brzké vstávání a přesun k jejich zápasu. Našim se moc nevede, přesto prohrávají po zajímavém závěru jen o gól. Píšu článek pro svazový web a rozebírám s klukama dnešní zápas. Je zajímavé slyšet jejich postřehy jak k jejich hře, tak k mému výkonu ze včerejška nebo k tomu, co předváděli mí kolegové při jejich utkání. Vše se nese v pozitivním duchu, proto není problém o tom hovořit. Po lehkém obědu následuje krátká zábava v podobě stolního tenisu s rakouským a ruským rozhodčím a následný jogging před zápasem podél řeky, která lemuje hřiště. S rakouským kolegou pískáme zápas Skotsko - Rusko. Opět si ho užíváme a jediným problémem, který vzešel, bylo poměrně velké vedro. S tím ale těžko něco uděláme. Následuje stejný  scénář jako předchozí den. Feedback od managera a sledování posledního utkání. Při něm prohodím i pár slov s českým koučem, který sleduje potenciální soupeře. Zajímají ho jak některé herní situace a jejich posuzování, tak i mé pocity ze zápasu. Mne naopak zajímá jak on hodnotí výkon svého týmu a jeho názor na mé rozhodování. Z mého pohledu jsou tyto rozhovory velmi důležité. Pokud chce člověk být respektovaný a kvalitní rozhodčí, tak je nutné mít zpětnou vazbu i ze strany hráčů, potažmo trenérů. Po skončení posledního utkání je připraven v místním clubhousu malý koktejl pro všechny oficiály, rozhodčí, zástupce týmů, kde probíhá přivítání presidentem francouzské federace a také poděkování od zástupců FIH. Ve francouzském stylu se ochutnává víno, sýry, ořechy i místní speciality. Po koktejlu se přesouváme s partou rozhodčích na hotel a na jednom z pokojů hrajeme karty a bavíme se. Pondělí je totiž volný den, …

Volný den začínáme krátkým brífingem a následně část z nás vyráží na pláž, druhá po nákupech. Já nakonec volím druhou variantu a po návratu na hotel se věnuji práci. Večer vyrážíme na přání našeho čínského kolegy do čínské restaurace. Tam si You libuje a doporučuje nám místní speciality. Po návratu na hotel nás čeká jen relaxace, sauna a postel.

A jak to bude pokračovat dále? V úterý je hrací den, ve středu nás mimo jiné čeká koktejl  na místním zbrusu novém fotbalovém stadioně, čtvrtek další hrací den. Páteční volno vyplníme zřejmě výletem do Bruselu nebo Paříže, případně padaly návrhy na paintball nebo něco podobného. Každopádně se to bude nést ve znamení psychického odpočinku před víkendovými semifinále a medailovými boji. V neděli poslední společná večeře, finální hodnocení od našich manažerů a v pondělí odlety do našich domovů.

Osobně musím říct, že turnaje tohoto typu jsou zážitkem na celý život. Člověk potká mnoho nových lidí z mnoha rozličných kultur. A o tom to celé je. Dělat to, co ho baví. Odpískat si zápasy, které jsou zajímavé. Mít z nich dobrý pocit, užít si to. A vytvořit nová přátelství, u nichž některá vydrží na celý život. Pro tyhle momenty jsem se stal rozhodčím a pro tyhle momenty se vyplatí obětovat svůj čas. A je úplně jedno, že za to člověk nemá ani pětník… O tom to přece není, přátelé.

Jakub Mejzlík

 

Komentáře

Prosím vyplňte všechna pole!
Přidej komentář:

Vytvoř nové téma
Nejste přihlášen, pro zveřejnění vaší zprávy je třeba opsat kontrolní kód
Kontrolní kód
pozemnihokej.cz > Rozhodčí > Články > Životní zážitky - k nezaplacení!

 

Výsledky
Načítám...
 
Pozvánky
Načítám...