Konečné 7. místo na halovém mistrovství Evropy juniorek v polském městě Tarnowskie Gory zajistilo České republice udržení v elitní skupině. Turnaj byl pro Češky náročný hned z několika důvodů. Před dvěma roky naše juniorky přivezly famózní titul mistryň Evropy, takže se očekávalo, zda vítězství obhájí či ne. A nalosování skupin bylo pro Českou republiku velmi nepříznivé. Ukrajina, Rusko a Rakousko patří k současným evropským špičkám. Druhá skupina byla papírově slabší, o body bojovaly Bělorusky, Turkyně, Polky a Švýcarky. Náš tým byl jednoznačně nejmladším na celém mistrovství. Věkový průměr činil 17,3 roku, což je pro juniorský šampionát v hale skutečně málo.

Na turnaj jsme byli dobře připraveni. Holky si na trénincích zažily všechny základní taktické a standardní situace, které si poté ověřily v přípravných zápasech na turnaji ve Vídni a poté proti JAR. Do konečné nominace se dostaly aktuálně ty nejlepší holky v této věkové kategorii. Chyběla jenom Natálie Nováková, která se pro tento šampionát omluvila. Vybrali jsme pracovitý a kompaktní tým. Na takovém turnaji, jakým je HME, ale rozhodují detaily. A ty tentokrát hrály bohužel proti nám. První utkání s Ruskem jsme zahájili ustrašeně a prohrávali 0:2, což tým stálo spoustu psychických sil, protože po přípravě s JAR si holky věřily. Ještě chvíli jsme sahali alespoň po remíze, ale Rusky ukázaly zkušenost podpořenou exceletními individuálními výkony zejména dvou ofenzivních hráček. Upřímně musím přiznat, že nám vůbec neseděl hladký povrch, na kterém se hrálo. Míček rotoval u hokejek a holkám ujížděly jednoduché míče. I díky tomu jsme nebyly schopné zakončovat jednoznačné šance a dělaly řadu individuálních chyb v obraně. Pro technické hráčky to byl bohužel handicap po celý turnaj.

Druhé utkání proti Ukrajině jelo od začátku v naší režii. Vedli jsme dokonce 6:2 a pouze díky našim technickým chybám jsme nezvýšili stav utkání o dalších pět gólů a nakonec ještě dva inkasovali na 6:4. Ani excelentní, takticky precizně zvládnutý zápas proti favoritkám skupiny z Rakouska a remíza 3:3 na postup do horního kříže nestačil. Měli jsme 4 body, dva postupující po šesti. Navíc tým v ofenzivě až do konce turnaje oslabilo zranění kotníku Lucie Duchkové.

V hlavě si pohrávám s myšlenkou, kdybychom měli takový los, že bychom první zápas hráli s Ukrajinou, jestli by bylo všechno jinak. Holky se totiž postupně zbavovaly nervozity, věřily si a držely se plánu.

Ačkoliv jsme se snažili nepodcenit mentální stránku přípravy, pocit, že nejsme v horním kříži, poslal energeticky holky až na samé dno. Spodní skupina se hraje jako miniturnaj, do kterého si přináší týmy body ze základní skupiny. My jsme tedy měli tři body za vyhrané utkání s Ukrajinou. Absolutní frustraci z “nepostupu” do horního kříže si zažily i favoritky skupiny A Bělorusky, které měly podle mého na turnaji absolutně nejlepší tým. Bohužel pro nás to předvedly právě v utkání s námi a nadělily nám 8:0. V tu chvíli na český tým nefungovalo vůbec nic. Nepodařilo se nám dostat holky opět do zápasu. Do závěrečného utkání proti domácímu Polsku jsme šli s tím, že už máme jasné udržení ve skupině A, protože Ukrajinky prohrály i svůj poslední zápas. Uvolněnost byla znát hned od začátku, jeli jsme podle plánu. Dali jsme první gól z rohu přesně podle předzápasové průpravy. Bohužel nekoncentrace po sporném výroku rozhodčí a následný gól do naší sítě nás poslaly opět do obranné pozice. Vršily jsme chybu za chybou, neproměňovaly jasné šance a bohužel pro nás začali opět sbírat karty za sekání a fauly. Poslední utkání jsme tak prohráli 1:4.

V hodnocení se pokusím shrnout klíčové momenty turnaje:

plusové:

• Tým je mladý a holky na sobě chtějí pracovat, pro sebe i pro tým. Za dva roky může hrát stejný turnaj osm hráček z 12.
• Naučili jsme se taktické varianty, které je mohou herně posunout i v klubu a v dalších reprezentačních týmech
• Zapracovali jsme na technikách bránění, zejména v kruhu.
• Vysoké procento proměněných trestných rohů.
• Holky jsou věkově sice mladé, ale rozumově vyspělé, chápou taktiku a smysl jednotlivých situací
• Nejlepší hráčkou byla jednoznačně Adéla Kožíšková, která předvedla vynikající výkon ve všech zápasech, a to včetně obranných zákroků v kruhu v pozici brankaře při hře v šesti. Má vysokou fyzickou výkonnost a je psychicky velmi stabilní.
• Nikola Babická je se sedmi góly 2. nejlepší střelkyně turnaje, náš tým dal jako 4. na turnaji nejvíce gólů – 14 (9 ze hry, 4 z trestných rohů a jeden z penalty).

minusové:

• Tým by potřeboval silného lídra, který dokáže ostatní strhnout ve chvíli, kdy se nedaří
• Slabý výkon rozhodčích, který nemusí ovlivnit průběh zápasu, pokud udržíme koncentraci na naši hru.
• Nízká efektivita zakončování v kruhu a také chybování ve hře 2 vs. 1
• Hráčkám zatím chybí automatické návyky vedoucí k získávání našich útočných trestných rohů.
• Vysoký počet karet – zelených i žlutých
• Zbytečné technické chyby, jako odskakování míčů při chytání u mantinelu, odkrývání nohou v kruhu zejména kvůli držení hole jenom v jedné ruce
• Malý důraz u zhruba poloviny hráček týmu, díky které jsme přišli o řadu míčů z našich forhendů
• Ve věkové kategorii pro juniorky, tedy 19-21 let, je minimální konkurence a v podstatě tato generace hráček na vysoké výkonnostní úrovni v české lize chybí.

Chtěla bych poděkovat celému realizačnímu týmu za 100% nasazení a podporu týmu i mně jako trenérce a také poděkovat ČSPH za zajištění kvalitních podmínek, jak před turnajem tak během turnaje.

Karolína Kříženecká