V rámci programu Erasmus+ a blízké spolupráce s nizozemským svazem byli zástupci České republiky pozvání na výroční setkání klubů do Utrechtu.

Kromě Gina Schilderse odjeli do Nizozemí také Robin Weintritt a Kamila Doležalová. Kamila je trenérka z Litic, která se zapojuje do mnoha aktivit v rámci oddílu, ale také v rámci ČSPH. Byla například v pozici judge během ME v Liticích. Robin působí ve Kbelích, kde je součástí „spolku“ rodičů, kteří dobrovolně pomáhají klubu.

Robin se k nové zkušenosti vyjádřil s velkým obdivem ke struktuře a fungování holandského hokeje a také s nadějí na „lepší zítřky“ u nás.

„Ginovo pozvání na setkání klubů v Holandsku jsem přijal, aniž bych úplně věděl, co můžu očekávat. Měl jsem všeobecné povědomí o tom, že má hokej v Holandsku speciální postavení tradičního sportu s velkými mezinárodními úspěchy a pravděpodobně i významnou členskou základnou. Skutečnost byla ale dost významně jiná. Můj pocit se nejvíce blížil tomu, co jsme zažívali na začátku 90 let při prvních výletech za Západ. Ten pocit, že „tráva je tam nějak zelenější“ už jsem léta neměl.“

V Holandsku mají asi 700 klubů, každý z nich má od 300 až 2000 členů. Zhruba 60% příjmů těchto klubů tvoří členské příspěvky jejich členů. Členství pak představuje příslušnost k dobré společnosti, k té správné komunitě. Hokej je skutečný sociální fenomén, který je neskutečně rozšířen zejména ve střední třídě.  

„Přesto, že v některých oblastech „jsou úplně jinde“, můžeme se zkusit inspirovat alespoň z pohledu organizační struktury klubů anebo třeba vytěžení potenciálu dobrovolníků. Jsem si celkem jist, že to je pro nás závod na pár desetiletí, ale určitě je fajn vědět, jak by to mohlo vypadat v cíli.“

Kamila Doležalová se na setkání klubů také inspirovala: „Hokejový svět v Nizozemsku je v mnoha ohledech velice odlišný od našeho. Nejvíce mě zaujalo strategické plánování chodu klubu, stanovení si cílů, kdo, jak a pro koho chceme být.Dále také přístup k mládeži, zjišťování jejich potřeb a zájmu z hlediska jak sociálního, tak hokejového, takovým způsobem, aby je to bavilo a aby se hokej stal jejich celoživotní láskou. Musím uznat, že se opravdu ještě máme hodně co učit, ale jsme na dobré cestě. Přeci jen jsem tady u nás pouze amatérským sportem.“

Veronika Decsyová