Tituly se spravedlivě rozdělily mezi Slavii a Rakovník

Titul slaví ženy Rakovníka a muži Slavie. Bronzy putují do Litic, Praga zůstává v extralize. Toť krátké shrnutí úžasné hokejové soboty.

V Edenu se za slunného počasí odehrál samotný vrchol ligy – finále mužů a žen. V obou kategoriích se proti sobě postavily týmy SK Slavia Praha a HC 1972 Rakovník. Ženy Rakovníka po patnácti letech slaví po nájezdech titul. O pár hodin byla situace o něco méně napínavá. Zvuk míčku v bráně se ozval jedenáctkrát, desetkrát ale mezi tři tyče Rakovníka. Třetí místa zůstala obě na západě Čech. V 51leté historii oddílu TJ Plzeň Litice to přitom byla pro ženy první medaile. Praga v baráži o účast v extralize bojovala až do konce a udržela se.

Ženy

Zlato putuje do Rakovníka! Slavii nestačil ani gól minutu a půl před koncem

SK Slavia Praha – HC 1972 Rakovník 2:2 (nájezdy 0:2) – finále

G: 30′ Nováková, 59′ Hájková – 10′ Vorlová, 60′ Matoušková (nájezdy Daňková, Přibíková)

H: SK Slavia Praha

Rozhodčí: van Tuijl – Andela

Favoritky byly před úvodním hvizdem jasné – hráčky v sešívaném ovládly více jak desítku sezón za sebou, v lize si připsaly 12 výher z 12 možných a před týdnem postoupily do Trophy. Slávistky začaly svižně, nicméně žádný z trestných rohů se jim na začátku utkání nepodařilo proměnit. A Rakovník trestal, do zakončení se po špatné rozehrávce Slavie dostala  Anna Vorlová a nezmýlila se. Krátce před poločasem Slavia vyrovnala. Na dlouhý pas Mejzlíkové zareagovala pohotově Nováková a doklepla míček za brankařku hostů.

Druhé dějství bylo spíše bojem, který směřoval k nájezdům. A když minutu a půl před posledním hvizdem rozvlnila síť Natálie Hájková, slávistky se zřejmě již viděly přebírat pohár. Rakovník si ale dokázal vytvořit závěrečný tlak, ze kterého vzešel trestný roh. A z něj hostující hráčky vyrovnaly. Kontroverzně, leč branka platila a šlo se tak do nájezdů.

V nich se projevilo momentum, které bylo logicky na straně Rakovníka. Středočešky proměnily o dva nájezdy více a mohly tak po patnácti letech pozvednout nejcennější trofej nad hlavu. Zaslouženě.

„Je to neskutečné,“ přemítala Karolína Bašová. “Po několika letech se nám konečně podařilo prolomit smůlu a z Prahy si odvážíme vytoužený titul. Bylo to velmi vyrovnané. Naštěstí jsme skórovaly první, ale Slávistky dokázaly odpovědět ještě do poločasu. Minutu před koncem jsme dostaly gól, avšak neztratily jsme naději. V posledních vteřinách jsme díky povedenému rohu srovnaly. O výsledku tedy rozhodovaly nájezdy. Se silně vybranou pěticí a jistotou v bráně se nám letos konečně podařilo zvítězit.“

Ellen Merxbauerová i přes prohru našla pozitiva. „Dnešní zapas bohužel nevyšel. Bylo vidět, že Rakovník chce svou smůlu druhého místa prolomit. Daly jsme do toho vše a v poslední minutě nás Naty Hájková posunula krásným gólem k poháru. Nemyslím, že bychom po něm ztratily koncentraci, ovšem než jsme se z této radosti vzpamatovaly, už se pískal roh proti nám. A bohužel z něj bylo vyrovnání. V nájezdech pak byl Rakovník šťastnější. Pro nás to znamená jediné: hlavy vzhůru a příští rok ukážeme, že se jednalo letos o výjimku. Je to pro nás zkouška, která nás posune dál.“

První účast ve Final 4, první medaile v historii

TJ Plzeň Litice – HC 1946 Praga 2:1 – o 3. místo

G: 20′ Průchová, 23′ Duchková – 25′ Topinková

H: TJ Plzeň Litice

Rozhodčí: Krýsl – Řehák

Premiérová účast dívek z Litic rozhodně splnila jejich očekávání – ukázala, že se do něj nedostaly náhodou. Naopak přehrály Pragu a teď jim na krku visí bronzové medaile. V obou trefách měla významný podíl Lucie Duchková, v první situaci celou akci připravila, v té druhé pak sama technickou ranou prostřelila brankářku. Ačkoliv celek z Prahy odpověděl prakticky ihned – po zhruba dvou minutách – podruhé se radovat již nemohly a tak se síň slávy v Liticích rozšíří o další trofej.

S velkým úsměvem na tváři se o své emoce podělila útočnice Lucie Duchková„I přestože to bylo „pouze“ o bronz, bylo to pro nás důležité. Podařilo se nám začít lépe, protihráčky jsme přehrávaly. To vyústilo až ve dva naše góly. Po změně stran to bylo jiné, nehrály jsme už tak dobře. Díky naší dobré obraně soupeřky nedokázaly šance využít. Na naší straně bylo i štěstí, a tak jsme si došly až pro naši historicky první medaili. Pocity to jsou nepopsatelné, slavit dneska budeme ještě hodně dlouho!“

Naproti tomu zklamaná byla Apolena Al-Amelová. „Navzdory semifinálovému neúspěchu jsme se na dnešek vážně těšily. V prvních třiceti minutách tomu náš výkon bohužel vůbec neodpovídal. Druhá půle byla jiná – vytvářely jsme si šance, zakončovaly jsme, ale ani to k úspěchu nestačilo. Asi nám prostě chyběl důraz. Myslím si, že se ani tak nemůžeme za nic stydět, příští rok budeme ještě silnější!“

Muži

Sešívaná mašina nadělila deset kusů

SK Slavia Praha – HC 1972 Rakovník 10:1

G: 9 ′, 34′, 59′ Bodnár, 19′Hanus, 25′, 30′ Procházka, 30′ Capouch, 39′ Toms, 49′ Lehovec, 53′ Tomeš – 36′ Trejbal
H: SK Slavia Praha
Rozhdočí: van Tuijl – Andela

V červeno-bílých a černo-žlutých barvách se neslo i druhé vršovické utkání dne. Fanoušci obou celků byli opět vzorně připraveni na značkách, a to včetně chorea a pyrotechniky. Narozdíl od dopoledního souboje, moc se dramatu nedočkali. Rakovničtí se prakticky nedostali do šance, zatímco Slávisté na útočné polovině byli téměř pořád. A špatnou náladu z důrazu v zakončení z pohárových utkáních si náramně vylepšili. Celkem se počet gólů musel měnit jedenáctkrát, z toho desetkrát se o to zasloužili domácí. A výčet střelců rozhodně není krátký – v listině se nachází hned sedm různých jmen. Otevřel ji po ani ne devíti minutách Kryštof Bodnár, a když na něj za deset minut navázal i kapitán Martin Hanus, začala kanonáda. Do změny stran přibily další dva přesně zásahy, ve třetí čtvrtině čtyři, včetně Josefa Trejbala, který se za hosty trefil z penalty, a v posledním dějství se slávisté radovali opět třikrát. Po hale tak slaví triumf i venku, kde přerušili čtyři roky dlouhý půst.

Marek Zgraja se přes četné gratulace dostal až ke zpovědi ze zápasu. „Nastoupili jsme aktivně, napadali jsme je na jejich čtvrtině, to byla příčina prvního gólu hned na začátku. Krom jedné soupeřovi proměněné penalty jsme gólový rozdíl dále zvyšovali. Ve druhém poločase na nás začala dopadat únava z poháru, společně s ní však i dobrá fyzická připravenost. Zbytek zápasu jsme měli rovněž ve svých rukách. Jsem rád, že si dnes daly gól i méně obvyklé tváře. Doufám, že stejně naplno a obětavě dnes půjdou i do oslav. Každopádně jedno je jisté: Slavie je věčná,“ zakončil hodnocení Marek.

Praga si zahraje extraligu i příští rok, šok se nekonal

HC 1946 Praga – HC 1957 Kadaň 3:1 (první zápas: 4:1)

G: 39′ Bursík, 50′, 55′ Vaníček – 42′ Běžel

H: Zelený pruh

Rozhodčí: Větrovský P. – Větrovský A.

Sobota nepřinesla jen boje o medaile, ale i snahu, dostat se do extraligy. Kadaňští se pokusili s poměrně mladým týmem zvrátit nepřízeň osudu z minulého týdne a zvítězit nad Pragou alespoň o tři branky. To se jim nepodařilo. I přestože na trefu Denise Bursíka z 38. minuty odpověděli už po třech minutách. Když v posledních patnácti minutách dvakrát inkasovali od Jakuba Vaníčka, recept na srovnání a zdramatizování zápasu znovu najít nedokázali. Nepomohlo jim ani nařízení penalty za sekání v kruhu. Složení nejlepších týmů Česka tak zůstává i pro následující sezónu stejné.

Před vypuknutím největší radosti se vyzpovídal Denis Bursík, který třemi góly z celkových sedmi pomohl ovládnout dvojzápas. „Dnes to bylo o poznání lepší, domácí prostředí je znát. Dařilo se nám lépe kombinovat, rychleji přecházet do útoku a hrát celkově víc jako tým. Prakticky jsme je nepustili do čtvrtiny, a když už, tak nás podržel brankář. Dokonce i při penaltě, která byla klíčová.“

Litice mají double s bronzovým leskem

TJ Plzeň Litice – HC Bohemians Praha 4:2

G: 39′ Koryťák, 44′, 48′ Uhlíř, 59′ Gerlický – 11′ Vohnický, 25′ Soukup
H: Plzeň-Litice

Rozhodčí: Krýsl – Řehák

Opakováním finále z roku 2019 byl duel Litic a Bohemians, tentokrát o bronz. Šťastnější po něm opět byli domácí. A to i přestože ve 25. minutě zvyšoval na 0:2 sólem se světovými parametry Vítek Soukup. Poté začaly Klokanům docházet síly, museli tak více bránit. Dlouhou dobu náskok držel svými skoky a zákroky Petr Větrovský. Na vyrovnávací penaltu byl i tak krátký. Když se za míčkem otáčel potřetí, byl na poledních deset minut vystřídán. Těsně před finálním hvizdem třetí místo pečetil Eduard Gerlický, odstartoval tím čirou radost obou plzeňských celků.

Domácí brankář Marek Skála s medailí na krku sesumíroval cestu k ní. „Jsem rád, že jsme si poslední zápas letošní sezóny mohli zahrát u nás doma. Podpora fanoušků byla cítit na celém hřišti. V prvním poločase jsme nehráli přesvědčivý hokej, nedokázali jsme pořádně ani zakončit, naopak jsme obdrželi dva demotivující góly. Druhá půlka byla jiná, nastoupili jsme do ní s čistou hlavou jako do nového zápasu. Šance jsme začali proměňovat a dokázali jsme otočit na konečných 4:2, za což jsem nesmírně rád.“

Tim sezóna ještě nekončí. V neděli se nám představí kategorie U18 v odvetě semifinále, o týden později ve finále a bojích o třetí místo. Stále je, na co se dívat!

-ave- 

Týmy