POHLED: Cesta do hlubin ME Hockey 5s

O víkendu vyvrcholil v polské Walczi premiérový evropský šampionát v Hockey 5s. Nové disciplíně, která má být v budoucnu významnou hokejovou variantou, nicméně přináší několik otazníků. Každopádně evropský šampionát je za námi a český hokej na něm měl své zastoupení. A ne ledajaké!

Tím tedy nebyl bohužel český tým, ale “pouze” dva čeští oficiálové. Tomáš Holek v roli rozhodčího a Jan Lehejček jako oficiál u stolku (judge, TO).

Připomeňme si, že 47 utkání vykrystalizovalo do semifinále, kde se utkali Nizozemí se Polskem a Švýcarsko s Belgií. Domácí tým byl Holanďanům asi nejvážnějším soupeřem, nicméně na mužstvo, které mělo ve svém středu olympijskými hrami ostříleného Sandera de Wijna, to nestačilo. V druhém souboji o finále měli navrch Belgičané, a tak měl finálový souboj parametry klasického jedenáctkového hokeje, tedy Belgie – Nizozemsko. Premiérový titul po zkušeném výkonu zamířil do Holandska, které si, stejně jako druhá Belgie a třetí Polsko, zajistilo postup na světový šampionát v Ománu (2024).

Jak viděl celý turnaj rozhodčí Tomáš Holek? Položili jsme mu pár otázek, na které s úsměvem na tváři odpovídal. Jak by ne, má za sebou velmi vydařený turnaj, kde kromě semifinále odřídil i souboj o bronz.

Tomáši, jak se ti líbil celý turnaj?
Turnaj celkové hodnotím pozitivně, ač jsem první den nebyl úplně nadšený, jelikož rozdíly mezi týmy byly obrovské a například můj zápas skončil výsledkem 41:0, což myslím nepřineslo nikomu nic. Později, kdy už na sebe narážely podobně silné týmy turnaj nabral jiný směr. Zápasy horších týmů se proměnily v boj a zápasy vyspělých týmů v opravdu hezkou podívanou.

Jak na tebe působí Hockey 5s?
Byl jsem trošku skeptický před začátkem turnaje, přeci jen jsem měl nějak v hlavě Hockey5s z roku 2015, kdy jsem ho pískal v Praze. Celkově změna, že gól platí jen z útočné půlky, nesmí se střílet  do výšky přes hráče na jakoukoliv vzdálenost a vždy musí míček ujít alespoň 4 metry, je pozitivní. Takže hra nepůsobí tak nebezpečně a má velký náboj.
Jak se uzpůsobila pravidla oproti normálnímu hokeji a halovému hokeji?
Řekl bych, že s halou to má společné jen mantinely, jinak je to hodně uzpůsobené venkovnímu hokeji. Největší důraz je kladen na bezpečí hráčů a rozehrávky volných úderů. Změnou je tzv. Challenge, neboli nájezd za přestupek na útočné polovině, který je úmyslný, tedy za co bychom normálně pískli ve čtvrtině roh a v kruhu penaltu. Druhou velkou změnou je, že první 4 metry nesmí míček jít směrem na bránu a to platí pro střelu, nahrávku, ale i selfpass, což je podle mě poněkud nešťastné, ale uvidíme zda-li se na selfpass pravidla ještě neupraví, jelikož jsme to řešili v průběhu turnaje i s EHF.
Na co si musíš dávat jako rozhodčí pozor a co je vyloženě jiné?
Musím říct, že zadní mantinely dodávají hře ještě větší rychlost, než která je v hale, takže první 2 zápasy jsme byli všichni takoví nejistí. Jeden z mých kolegů až tak, že předvedl ukázkový “double-full,full” pádem přes mantinel. Ale od druhého dne si myslím, že to šlo celkově bez problémů a ta adaptace je celkem rychlá s tím, že si člověk i srovná pravidla, která jsou novější. 
Jak náročný byl program pro vás a pro týmy?
Za týmy nemůžu úplně mluvit, ale pro mě jako rozhodčího to bylo v pohodě 2-3 zápasy za den, které trvají 30 minut jsou optimální.
Vyhráli ti nejlepší?
Pár překvapení na turnaji určitě bylo, ale prvních 6 míst bylo dle mého jasných. Poslední místo také, zbytek už byl víceméně o momentálním rozpoložení týmů v daném utkání.
Byl bys pro to, aby se zúčastnily české týmy?
Určitě ano, je to možnost jako v hale, jak se zase o něco víc zviditelnit. Věřím, že kdybychom na tento turnaj vyslali nejlepší možnou sestavu, byli bychom v top 5 týmech Evropy. Ostatně i během turnaje samotného se mi ozvalo nezávisle na sobě více než 10 lidí s dotazem, proč na turnaji nejsme, a že by tam rádi hráli… 
Máš nějaký speciální zážitek, který ti zůstane jako vzpomínka právě na tenhle turnaj?
No, celý turnaj by vydal na knížku. Nicméně nejsilnější bylo nejen to, když si Belgičané měnili dresy s Arménci, ale zejména ta nástavba, která přišla. Když si Belgičané všimli vybavení, se kterým tým Arménie nastoupil, jeden z nich zvedl telefon a zavolal svým rodinným příslušníkům. Ti nasedli do auta a druhý den byli v Polsku. I s plným vybavením na pozemní hokej – vč. hokejek, dresů a tréninkového oblečení. A vlastně i o tomhle to bylo – na turnaji se potkali kvalitativně rozdílné týmy, které však hokej krásně spojoval po lidské stránce. A tak by to asi mělo být vždycky. 

Turnaje se účastnil i Jan Lehejček, který navíc měl možnost odřídit finálové utkání jako TO, tedy Technical Officer, člověk, který má na starosti fungování utkání u stolku časoměřičů a zodpovídá jak za chování laviček, tak za správnost všech oficiálních údajů.

Honzo, jak se ti turnaj líbil?
V první řadě byl skvěle zorganizovaný. Vše bylo na jednom místě v dochozí vzdálenosti. Hra byla svižná a atraktivní.
Jak bys hodnotil ze své pozice styl hry?
Když je na hřišti technická kvalita hráčů a současně vydrží s fyzičkou, tak může být drama až do konce. Třeba Chorvatsko na to podle mě doplatilo. Ve druhém poločase většinou neměli síly. První den se jim zranil hráč a tak už měli jen jednoho na střídání. V pár zápasech naskočil i trenér, který byl před turnajem nominovaný, ale hrát nechtěl.
Co třeba srovnání s halovou variantou hokeje?
S halou bych to spíš nesrovnával. Hockey 5s je pořád blíž venkovní variantě, ale pořád se něco děje. Neexistuje dlouhé dobývání středu pole. Vyhráli ti nejlepší, ale kvalita týmů byla hodně rozdílná.
A co v paměti zakotví tobě?
Kuriozitou turnaje byla určitě armenská výprava, která vyslala sotva 16 let staré kluky. Nejstarší byl gólman, 21. Ten se navíc zranil v průběhu turnaje. Ale Belgičani byli skvělí. Ještě v průběhu turnaje přijel člověk z Belgie a předal jim různé použité vybavení, hokejky, boty atp.
Jak vypadal tvůj osobní výkon? Často se nesetkáváme s tím, aby své hodnocení měli i oficiálové, přibliž nám to.
Byl jsem hodně nominovaný na pozici Technical Officer, i když moje oficiální úroveň je jen Judge. Hodnocení bylo pozitivní, a tak jsem si slovy ředitele turnaje prý “zasloužil” být TO i během finále. Díky tomu, že se ale střetli dva profesionální týmy, tak jsem ani neměl moc co řešit. Finále proběhlo bez komplikací. Být judge je klidná pozice, kde musíš vnímat vše co se odehrává na hřišti, i když zápas nemusí být zrovna atraktivní, což bývá výzva. Když je člověk v pozici TO, musí dávat k tomu navíc pozor i na to, co se děje v bezprostředním okolí hřiště ve vztahu k bezpečí hráčů, rozhodčích a všech kdo jsou poblíž. Je tam více komunikace s team manažery, a to je živější záležitost než “práce za stolečkem”. Profi tým se pozná, když roli TO nebere jako otravný hmyz a snaží se komunikovat.
Takže celkové dojmy jsou asi pozitivní, ne?

Určitě. Celkově mám z turnaje dobrý pocit, i když to bylo hodně náročné a bez jakéhokoliv půldne odpočinku, což občas při jiných turnajích bývá. Měl jsem 23 nominací ze 47 zápasů z toho 11 jako TO. To, myslím, mluví za vše.

 

Oběma našim oficiálům děkujeme za skvělou reprezentaci a věříme, že se v budoucnu podívají na turnaje Hockey 5s nejen oni, ale také české týmy.

-jam-
Týmy