Je potřeba myslet i na naše mladší talenty. Jedním z nich je Matyáš Hána – bývalý kapitán české reprezentace juniorů, mistr republiky dorostu 2024 a talent roku 2023. Za svojí dosavadní kariéru toho zažil opravdu mnoho a zdaleka není u konce.

Kde a kdy začala tvá hokejová cesta? Jak ses k hokeji dostal?

Moje hokejová cesta začala v mých 6 letech na kroužku na základní škole v Mnichovicích, který vedl Tomáš Babický. Tehdy mě pozemák zaujal, protože vypadal poměrně netradičně (do té doby jsem ho ani neznal), ale zároveň velmi akčně. To jsem ještě však nevěděl jak velkou tradici už v Mnichovicích má…

Vzhlížel jsi ve svých začátcích k nějaké hokejové hvězdě? Máš to tak i teď?

Hokejové soutěže, zejména ty zahraniční, jsem začal více sledovat tak ve 13 letech. Nejvíce se mi vždy líbil herní styl belgického nároďáku, který byl zároveň v té době na obrovském vzestupu. Sledování zahraničního hokeje, který je stále zkrátka na násobně vyšším levelu než u nás v Česku, jsem bral jako inspiraci, jak zlepšit i svůj vlastní herní styl. Tou dobou začal vynikat právě Arthur Van Doren, v jehož herním stylu jsem se vzhlédnul nejvíce. A samozřejmě i nyní se inspiruji těmi nejlepšími hráči a týmy na světě, o to více, když je mám teď o něco blíž…

Pozemní hokej je ale ve vaši rodině velké téma. Hrajete ho společně se svoji sestrou už několik let, rozebíráte společně zápasy nebo spolu třeba nějak trénujete?

Mít sourozence, co hraje stejný sport jako vy, může být někdy trošku boj, zvlášť když se jednomu nedaří a ten druhý chce radit… Ale v našem případě si myslím, že fungujeme jako super dvojka. Svojí ségře se snažím poradit, když si myslím, že mám co, a když je to na místě. Stejně tak si ségra rady často bere k srdci a pokaždé hnedka třeba při zápase vidím zlepšení, což je úplně super pocit. Zápasy rozebíráme více jenom když ho jsem schopen sledovat. Přímo spolu ale vlastně netrénujeme snad skoro vůbec. Možná to trošku škoda je, ale aspoň se nemáme vzájemně plné zuby;).

V mladém věku ses dostal do české reprezentace. trénoval jsi spíše i sám nebo jsi spoléhal hlavně na svůj talent?

To, že jsem se dostal do reprezentačních výběrů je zásluhou určitě tréninků navíc, zejména tedy těch fyzických. Kdo zná mojí hokejovou cestu více zblízka, tak ví, že jsem v Mnichovicích až do starších žáků (včetně prvního roku starších žáků) občas začínal i na lavičce. Je pravda, že jsem poslední rok v kategorii mladších žáků byl kapitánem (což mě hodně nakoplo mentálně), ale mimo to jsem se snažil protlačit do základní sestavy jako všichni ostatní, protože čistě talent mě tam nedostal. 

Posunula tě zkušenost v reprezentaci dál?

Reprezentace mě v mé hokejové kariéře posunula snad nejvíce ze všech herních zkušeností, co jsem kdy nabral. Nemyslím jen hokejově, ale spíše přístupem a chtíčem se zlepšovat a snažit se patřit mezi ty nejlepší z nejlepších (alespoň v ČR).

Dlouhou dobu jsi vedl roli kapitána české reprezentace, jak ses na takové pozici cítil? Co všechno to obnášelo?

V roli kapitána jsem se cítil samozřejmě super, byl to takový menší sen. Zároveň jsem si ale uvědomoval, co to obnáší a snažil jsem se být kapitánem opravdovým, tedy nejen hráčem s páskou na ruce. Jestli se mi to podařilo samozřejmě nikdy nezjistím, ale vím, že jsem do této role dal své maximum. Jako kapitán jsem musel hodně pracovat s týmem a individuálními hráči. Ať už šlo o nějaké menší konflikty (ke kterým ve sportu běžně dochází), nebo cokoliv jiného, snažil jsem se se situací pracovat tak, aby to tým stmelilo, ne poškodilo. Zároveň jsem byl takovou menší spojkou mezi realizákem a týmem v určitých situacích, to se ale bavíme o detailech. 

Jak vnímáš rozdíl mezi kapitánem reprezentace a svého týmu v lize?

Velký rozdíl v rolích nevnímám, jen je na kapitána v reprezentaci jistě kladen o něco větší tlak než v mém týmu, ve kterém hraji se stejnými hráči celý život.

Tento rok jsi ale za českou reprezentaci nenastoupil ze své vlastní vůle. Ovlivnil tě nějak tenhle krok?

Tohle je pro mě velmi horké téma. Pro nenastoupení do výběru juniorů jsem se rozhodnul čistě kvůli škole a vzdělání, které mi otevřelo brány právě do Belgie (která mě posune jak akademicky, tak zejména hokejově). Nebylo to určitě jednoduché rozhodnutí, hodně jsem ho konzultoval zejména s mými rodiči. Rozhodnutí nakonec nelituji, nicméně mě určitě mrzí, že se mi brána do výběru neotevřela ani po dokončení školních povinností v půlce května.

Nelze přehlédnout tvůj hokejový vzrůst, který byl náležitě oceněn na gala večeru Zlatý zobák v roce 2023. Získal jsi cenu za talent roku v chlapecké kategorii. Jak na tento moment vzpomínáš? Dostal jsi pocit, že už to stačí nebo ses naopak namotivoval k dalším úspěchům?

Na tento moment samozřejmě vzpomínám v dobrém, neboť jsem viděl, že jdu zřejmě hokejově jakýmsi správným směrem. Osobně mě to určitě namotivovalo pokračovat v tom, co dělám. Nicméně mi ocenění trošku hodilo klacky pod nohy, když mi ho ostatní začali ze srandy předhazovat. To jsem se samozřejmě snažil ignorovat (stejně tak jsem to já sám nikdy nikde nevytahoval) z toho důvodu, že hokej je čistě kolektivní sport a bez těch týmů, ve kterých jsem hrál (ať už klubových nebo reprezentačních) bych se do nominace takového ocenění ani nedostal. 

Zároveň jsi ve Švýcarsku i v Belgii studoval/studuješ. Jde hokej a studium takto v zahraničí bez problémů kombinovat?

Studovat poměrně náročný obor v kombinaci s relativně vyšší úrovní hokeje samozřejmě není úplně jednoduché, nicméně se mi to zatím daří. Uvidím ale jak to bude vypadat třeba za půl roku, kdy bude na univerzitě více rušno…

V roce 2024 jste s týmem Mnichovic získali ten vysněný titul mistra republiky. Co bylo tou největší změnou, která k tomu vedla?

Za mě nešlo vysloveně o jednu změnu, spíše jsem se snažili postupně posouvat dál a dál jak hokejově, tak týmově. Snažili jsem se zvednout z výsledkových zklamání tolikrát za poslední dvě sezóny, že už jsme to dotáhnout prostě museli. Hlavně tedy po těsné prohře v halové části, kdy jsme měli venku Slavii co vracet.

Máš nějakou radu nebo zprávu pro naše začínající hokejisty?

Mladým hokejistům bych vzkázal asi jen jediné: píle a vášeň k hokeji vás dovede jakkoliv vysoko, stačí chtít.

-vp-