Kariéra v pozemním hokeji může mít několik směrů – samozřejmě hráč nebo golman, ale co třeba rozhodčí? Takovou zkušenost má právě Štěpánka Šmídová. Začala nejdříve chytat, potom se propracovala do pozice rozhodčí. V obou kategoriích dosáhla velkých úspěchů a nabyla mnoho zkušeností.

Jak ses dostala k pozemnímu hokeji a v kolika jsi začala hrát?

Rodiče oba hráli házenou, takže mě od malička vedli ke sportu. Nakonec jsem se přes lyžování dostala k moderní gymnastice. Žádnou velkou díru do světa jsem v tomto sportu neudělala, a když mi bylo 15 let, řekla jsem si, že by to možná chtělo nějakou změnu. A v hale na Slavii vedle gymnastiky trénovaly pozemní hokejistky, tak jsem se přišla zeptat, jestli bych s nimi nemohla začít trénovat a hrát. 

Byla od začátku chytání tvoje vášeň nebo i hraní ?

Ráda s oblibou říkám, že jsem v bráně proto, že mám obě ruce „levý“. Kdo mě někdy viděl s hokejkou v ruce, myslím, že mi dá zapravdu. Ale z gymnastiky jsem uměla provaz, měla dobrou koordinaci pohybů, flexibilitu, tak trenér rozhodl, že půjdu do brány, což bylo to nejlepší, co pro mě mohl udělat. 

Odchytala jsi toho mnoho i v reprezentaci. Jaké byly tvé největší úspěchy? Jak na toto hokejové období vzpomínáš ?

Začala jsem hokej hrát celkem pozdě, ale během dvou let mě oslovili trenéři U18, jestli bych nechtěla s reprezentací odjet na turnaj do Walesu. Musím říct, že začátky byly celkem krušné. Většina holek spolu byla v reprezentaci už dlouho, znaly se a mě neznal vůbec nikdo. Zpětně si některé z nich, když už jsme byly kamarádky, ani nevzpomněly, že jsem na tom turnaji byla. Domů jsem se vrátila s brekem, že už v reprezentaci být nechci. A v tu chvíli se ukázalo, jak je dobré mít rodiče ze sportovního prostředí, kteří vědí, jak člověka motivovat, a že je někdy potřeba překonat překážky. Poradili mi, ať vydržím, že se určitě vše zlepší a být v reprezentaci za to přece stojí. A měli pravdu. V národním týmu jsem působila dalších 20 let.

Za největší úspěch považuji naše působení na halovém MS pod vedením trenéra Chrise Fausta. Před jeho příchodem byl ženský národní tým tak trochu v krizi a příchod trenéra ze zahraničí s jiným přístupem a pojetím hokeje byl ten správný impuls. Ač jsme zažívaly celkem polní podmínky přípravy….spaní na žíněnkách v tělocvičně, samy jsme si vařily apod., o to víc jsme si vážily příležitostí, kterých se nám v dostalo…jako třeba hrát na MS nebo přípravná utkání proti bundesligovým týmům či reprezentacím nejlepších týmů světa.

V roce 2022 jsi chytala za českou reprezentaci za kategorii 40+ v Anglii. jaké z toho máš pocity, jak se to lišilo s tvou zkušeností s reprezentací v nižší věkové kategorii?

Kategorie 40+ je důkazem, že lze pozemní hokej hrát v každém věku. Většina hráček tohoto skvělého týmu má s hokejem stále co dočinění, ať už to jsou trenérky, rozhodčí nebo maminky našich hokejových nadějí. Líbilo se mi, jakou podporu široké hokejové veřejnosti jsme dostaly, jak nám lidé fandili, psali sms a žili náš sen s námi. Náš tým O40 má skvělého trenéra „Majkla Tomse“, který nám dělal video-rozbory a měl rozebraného každého soupeře. Prostě to byl opravdový nároďák, kde jsme si jen večer samy uvařily večeři a druhý den došly na nákup….nic co by některá z nás nedělala v běžném rodinném a maminkovském životě .

Teď tě hračky znají zejména jako rozhodčí. Jak ses k tomu dostala?

Dostala jsem se k tomu vlastně z nutnosti. Hradec neměl ženskou rozhodčí a měl za to zaplatit pokutu. Tak jsem řekla, že jednu sezonu odpískám a pak to za mě vezme zase někdo jiný. Ale nakonec bylo vše jinak. Ještě se ke mně přidala moje spoluhráčka Martina Venclová a několik let jsme takto spolu jezdily na zápasy pískat. A bylo to moc fajn.

Baví tě více pískat nebo chytat?

Určitě chytat. Jsem ráda součástí týmu, líbí se mi takové to….jeden za všechny, všichni za jednoho…., když všichni na hřišti jdou za stejným cílem, za vítězstvím. V Hradci mají holky prima partu, fajn trenéry a těm mladším malinko závidím, že pořád můžou hrát. Někdy si přijdu na trénink zachytat a vždycky mě to baví. Jako rozhodčí máte větší zodpovědnost, vaše chyba může ovlivnit zápas, což je u brankáře vlastně stejné a bohužel dost často musíte čelit nevoli hráčů, trenérů a fanoušků . Ale když se zápas povede, obě družstva předvedou hezký hokej a po zápase si podáme ruce, mám z hokeje radost i jako rozhodčí. 

Jaké kategorie pískáš nejraději ?

Samozřejmě nejčastěji pískám extraligové zápasy žen, několikrát jsem pískala zápasy mužů, ale nejsem zastáncem této „inkluze“ žen do mužského hokeje. Ani na mezinárodní úrovni. Ale někdy je rozhodčích málo a tak se na hřiště plné mužů odvážně postavíme. Hodně záleží, kdo je váš parťák na druhé straně, aby vás podržel, případně pomohl a někdy je nutné i krotit emoce. I když moje zkušenost s hráči je pozitivní…..přece jenom vidí ženu a zachovávají na hřišti určité dekorum .

Pískala jsi někdy i v zahraničí ?

Ano, několik let jsem byla mezinárodní rozhodčí, takže jsem pískala Mistrovství Evropy nebo Poháry mistrů v halovém i pozemním hokeji. 

Jaké jsou tvé hokejové cíle? liší se nějak od těch, které jsi měla dříve?

Ráda bych, aby dobře fungoval náš oddíl v Hradci Králové. Nebýt hradeckého klubu, nikdy bych nebyla v reprezentaci, nevěděla bych, jaké to je, když vám hrají českou hymnu, nezažila bych výhry a prohry. Tohle všechno mi pomohlo i v mém soukromém a pracovním životě, takže mám klubu co vracet. Ráda bych, abychom pokračovali v pořádání turnajů pro děti a mládež, které už mají svou tradici a daří se nám. Máme hodně pozitivních ohlasů a ty mi vždy udělají velkou radost. Dále bych si moc přála, aby se v českém pozemním hokeji zlepšila situace a přístup k rozhodčím. V tomto máme ve srovnání s jiným hokejovými zeměmi hodně co dohánět. Kde můžu začít, tak to je právě u nás v Hradci, kde se snažím dětem vysvětlit, že rozhodčí by se měli respektovat a chovat se k nim slušně. Asi jsem úspěšná, děti se samy hlásí, že pískat chtějí a máme i několik slibných mladých rozhodčích.

Co bys vzkázala mladším hokejistům a hokejistkám a třeba i budoucím rozhodčím ?

Když hokej milujete, není co řešit…..:-). Nenapadá mě žádné převratné moudro….nejdůležitější je aby vás hokej bavil, bavili vás lidi kolem, spoluhráči, váš tým. To byl důvod, proč jsem vydržela hrát hokej skoro 30 let .

-vp-