Po více než tři desítky let s u pozemního hokeje se rozhodčí Alexandr Tóth loučí s mezinárodními venkovními turnaji. Ačkoliv na domácích hřištích bude dál aktivní, jeho zahraniční působení je u konce. Kariéra, která začala v dorostu malého klubu, vyústila až v účast na evropských turnajích a finále našich domácích zápasů.

Ohlédnutí za cestou, která vedla z Kadaně až do Petrohradu a dál, jsme nechali přímo na něm.

• Jak jsi se k pískání vlastně dostal?

 „Začalo to v mém mateřském klubu HC 1957 Kadaň, když mě v dorostu oslovil pan Závodný, jestli bych nechtěl zkusit pískat v rámci klubu. Prvně jsem měl trochu strach, abych něco nepokazil, ale po pár písknutích a s jeho pomocí jsem si to začal užívat. On byl tím, kdo mi otevřel dveře k rozhodcovství a měl obrovský vliv na to, že jsem u toho zůstal.“

• Hrál jsi hokej i před tím, než ses stal rozhodčím?

„Ano, hrál jsem od mladších žáků až po starší dorost. V té době se hrály ještě dvě kategorie – mladší a starší dorost – dnes už je to spojené.“

• Kde ses vlastně učil pískat a co ti nejvíc pomohlo?

„Jak jsem říkal, začátky byly v Kadani, kde si mě pod křídla vzali pan Závodný a později pan Soukup. Když jsme jezdili do Německa hrát, pan Závodný mi vždycky domluvil i pískání zápasů. To byla moje první konfrontace s mezinárodním prostředím – a musím přiznat, že mě to začalo bavit čím dál víc. Tam si myslím, že i byl ten bod zlomu chtít pískat víc i „lepší ligy “ a s odstupem času musím říct, že pan Závodný věděl, jak mě zaujmout, abych u toho zůstal. Dodnes jsem za to vděčný a i budu, jelikož to byl člověk, který mi dal dost do života pozemního hokeje.“

• Pamatuješ si na svůj první mezinárodní turnaj?

„Můj první mezinárodní turnaj se odehrál v Irsku na klubovém poháru kde hrála SK Slavia Praha a rovnou tam bojovala ve finále.“

• Na co jsi nejvíc hrdý? Který moment si poneseš navždy?

„Nejvíce pyšný jsem na to, že jsem mohl pískat několik prestižních club Trophies, včetně finálových zápasů – ať to bylo s týmem SK Slavia Praha nebo s TJ Plzeň Litice a teď v neposlední řadě na mém posledním turnaji v Rakovníku.

Pokud ale musím vybrat a chci vypíchnout nejlepší venkovní turnaj, musím zmínit U21 v Petrohradu, kde pod vedením Tomáše Babického odehráli skvělý výkon. Ale zpět ke mně – dostal jsem v tomto turnaji důvěru a pískal jsem finále, kdy proti sobě nastoupili Francouzi a Poláci, ti Francouzi kteří hráli na olympiádě, takže to pro mě byl nejsilnější zážitek.

Nikdy jsem neměl snahu zúčastnit se olympiády. Můj zájem vždy směřoval k mistrovství světa a Evropy v pozemním hokeji. Na těchto turnajích hrají v podstatě ti nejlepší hráči také a vždy stojím pevnýma nohama na zemi a pro olympiádu jsem nikdy nežil. Samozřejmě, kdybych dostal nominaci, určitě bych neodmítl.“

• Co ti pískání jako takové dalo?

„Jednoznačně možnost poznávat svět, jiné kultury, nové lidi – nejen rozhodčí, ale i hráče. Některé rozhodčí dnes vidím pískat na EHL nebo olympiádě a pořád si máme co říct. Zlepšila se mi i angličtina. Neříkám, že mluvím plynule, ale na hřišti se domluvím. A co je krásné – potkáte hráče, kteří se zajímají nejen o hokej, ale i o vás jako člověka. To je na tom všem to nejhezčí.“

• Šel bys do toho znovu? A co bys poradil mladšímu sobě?

„Rozhodně ano. Kdybych byl mladší, pokračoval bych dál. A co bych vzkázal mladšímu Alexovi? Neboj se. Uč se anglicky. Užiješ si nejen kvalitní zápasy, které u nás často chybí, ale poznáš svět. A taky – vždycky se najde někdo, kdo ti poradí: jak se postavit, jak číst hru, kdy pískat víc, kdy míň. Ten mentoring venku je neskutečně cenný.“

• A co tě teď čeká?

„Určitě budu dál pískat u nás – extraligu, dorost a, pokud dostanu nominaci, Final Four. Hlavně si chci užívat hraní za náš B-tým v Presidentu, kde mě nyní můžete spatřit v hráčském dresu. Chci být platný lidsky a doufám, že jim ještě mám co nabídnout i právě z hráčského hlediska. Hokeji se věnuji přes 36 let a myslím, že jsem mu pískáním aspoň trochu vrátil to, co mi dal.“

„Co mě teď opravdu naplňuje, je trénování dětí společně s Kateřinou Buňatovou. Už některé z nich hrají za náš mateřský klub v Kadani a to mě těší asi nejvíc. Také jsme začali nově s tréninky žen v Kadani – i to je další směr, který mi dává smysl.“

• Nebude ti tato epizoda života chybět? Je budoucnost pro české rozhodčí na mezinárodních turnajích?

„Můžu říci, že venkovní mezinárodní turnaje mi budou určitě chybět, ale už teď vím, že mě úplně v klidu zastoupí mladý talent Tobiáš Chládek – pokud s ním bude dál v Hradci pracovat Štěpánka Šmídová, jak doteď. Myslím že, máme dalšího velmi kvalitního rozhodčího nejen do naší extraligy ale i na mezinárodní pole a nebojím se tvrdit, že má potenciál se jednou dostat i na Olympiádu jako český zástupce v rozhodcovtsví.“

• A nakonec… přece jen jedna věc, která dle Alexandra Tótha nesmí chybět:

„Musím dodat, že mě opravdu těší i podpora syna Lukáše v brance, který nedávno vyhrál mistrovství Evropy U18 divize B. Doufám, že ho uvidíme i nadále v reprezentaci a na klubové úrovni v Presidentu, který spolu nově hráčsky sdílíme. Moc mu fandím a přeji, aby se dostal ještě dál.“

Alexander Tóth tak symbolicky uzavírá jednu kapitolu své rozhodcovské kariéry, ale u pozemáku zůstává. My mu děkujeme za všechna léta, která českému pozemnímu hokeji dal, a věříme, že jich ještě spoustu přidá.

 

 

 

 

 

 

-ste-