Tereza Levá o trénování i úspěchu v projektu Díky, trenére
Projekt Díky, trenére každoročně oceňuje trenéry, kteří se dlouhodobě věnují práci s dětmi a mládeží a výrazně přispívají k rozvoji sportu v České republice. Letos se mezi více než 600 nominovanými trenéry z celé země probojovala do prestižní TOP 16 také trenérka pozemního hokeje Tereza Levá. Její úspěch nás velmi těší a Tereze moc gratulujeme, protože podtrhuje kvalitní a obětavou práci, kterou v našem sportu odvádí na klubové i mládežnické úrovni.
Finálový den desátého ročníku projektu, který proběhl 1. listopadu na Podvinném mlýně, byl oslavou trenérské práce a současně i dalším důkazem toho, jak důležitou roli trenéři v rozvoji našich mladých sportovců hrají. Úspěch Terezy Levé je tak nejen osobním oceněním, ale také pozitivní vizitkou celého pozemního hokeje.
Jak Tereza vnímá své ocenění, práci s mládeží i samotný projekt? Na to jsme se jí zeptali v krátkém rozhovoru:
Co Vás přivedlo k trénování dětí a mládeže v pozemním hokeji?
Jaká je podle Vás největší výzva při práci s mladými sportovci?
Čím se snažíte děti motivovat a inspirovat?
Malé děti se úplně motivovat nemusí, většinou, ty chtějí sportovat a hrát samy od sebe. Právě to hraní je velmi důležité při tréninku malých dětí, potřebují pestrost, hravost a hodně, hodně her. Starší žačky již opravdu motivovat musím, hlavně citlivě k jejich věku a zároveň je vyhecovat k výkonu. Teď například mají soutěž v běhu, jsem ráda, že se mi povedlo je “donutit” pravidelné běhat a ještě je to snad konečně začíná i bavit:-)
Inspirovat? Propojovat zkušené hráče a hráčky s dětmi a mládeží. Snažím se, aby se potkávali, chodíme jim fandit, nastupují s hráči při zápasech, mají podpisové kartičky, občas nás na tréninku nějaký hráč z řad např. mužů a žen navštíví. Je důležité, aby se cítili součástí party, ať je to dospělý hráč, malý hráč, puberťačka nebo trenérka.
Je nějaký moment z tréninků nebo turnajů, na který obzvlášť ráda vzpomínáte?
Momentů mám za ta léta spoustu. Největší radost mám pokaždé, když u dětí vidím zlepšení, nebo když překonají svůj strach a nejistotu, že něco nezvládnou — a pak se jim rozzáří oči. To je fakt super pocit.
A vlastně jsem si vzpomněla na jeden silný moment, který se stal nedávno. Na tréninku jsem měla trochu splín, byla jsem unavená a asi i tak nějak smutná. Holky to vycítily a postupně ke mně začaly chodit, obejmuly mě a některá z nich mi řekla: „Víš, že se nám můžeš svěřit? My tě vyslechneme. Jestli máš nějakou bolístku, jsme tu pro tebe.“ Když vám tohle řeknou patnáctiletá děvčata, to je síla. Samozřejmě použily moje vlastní slova, která jim občas říkám já — a právě proto to bylo ještě emotivnější.
Co pro Vás osobně znamená účast v projektu Díky, trenére?
Je něco, co byste chtěla vzkázat dětem, rodičům nebo mladým začínajícím trenérům?
Dětem?
Sportujte, sportujte, sportujte! Užívejte si pohyb, važte si toho, že můžete běhat, skákat, být v partě lidí, se kterými je vám dobře.
Rodičům?
Sportujte s dětmi, buďte jim oporou a nechte je, ať si najdou sport, který je bude opravdu bavit. Podporujte je a užívejte si, jak se postupně osamostatňují na hřišti.
Začínajícím trenérům?
Předávejte svoje zkušenosti s pokorou, láskou a úctou ke každému hráči zvlášť. Je krásné někoho něco učit a vidět, jak se zlepšuje — je to fakt parádní pocit. Ale nezapomeňte u toho být i trochu dítětem.
(foto: FB TJ Plzeň Litice)
-ste-
