Rozloučení s Danielou Kavanovou: dvě desetiletí služby českému hokeji
Po více než dvaceti letech na české i mezinárodní scéně se rozhodčí Daniela Kavanová loučí se svou kariérou. Za tu dobu se stala jednou z nejspolehlivějších a nejuznávanějších českých rozhodčích, a to nejen díky profesnímu přístupu, ale i díky lidskému rozměru, který do každého zápasu vnášela.
Její cesta nebyla vždy jednoduchá. Kombinace rodinných a zdravotních okolností ji po letech dovedla k rozhodnutí ukončit působení na domácích i mezinárodních hřištích — rozhodnutí těžké, ale vnitřně správné. A protože její stopa v českém pozemním hokeji je nesmazatelná, rozhodli jsme se připomenout několik vzpomínek od kolegů i hráčů.
Slova samotné Daniely
Na svůj konec kariéry se rozhodla podívat s otevřeností a pokorou:
„Po téměř dvaceti letech, kdy jsem pískala a díky tomu poznala kus Evropy, spoustu skvělých lidí i zážitků, které mi nikdo nevezme, se chci s pískáním rozloučit.
Rozhodnutí to nebylo lehké — hokej pro mě byl vždycky srdcová záležitost a dlouho mě naplňoval. Ale poslední dva roky v sobě ten pocit radosti už necítím. Na podzim jsem to na sobě poznala nejvíc… místo nadšení jsem cítila spíš únavu a vnitřní tlak.“
Tomáš Holek: Zastala se, pomohla, inspirovala
„Danču znám od mých úplných začátků, kdy na turnaji v Bad Kreuznachu raději naskočila na hřiště za mě, když jsem zápas úplně nezvládal a chtěla předejít neštěstí. Byla asi úplně první člověk, který mě k pískání dovedl a za to jsem jí zpětně vděčný, i když ne každý víkend si to takto říkám. 🙂
Nicméně bych chtěl Danče moc pogratulovat k její kariéře několika desítkám utkání na mezinárodní scéně, poděkovat za obětavost a všechno, co hokeji a hlavně nám rozhodčím přinesla. Bylo mi ctí si s ní zapískat nespočet utkání.“
Daniela se nebála pískat ani mužské kategorie — a to od útlého věku. Její doménou však byla především česká liga. Společně s Helenou Babickou pískaly největší zápasy, dokonce se objevily i v Pražském deníku.
Helena Babická: Kéž by hokej měl více tak obětavých lidí
„Pískala jsem s Dančou od začátku její kariéry, zažily jsme spolu pár mezinárodních pohárů. Její situaci chápu a přeji jí hodně zdraví a pohody. Pro nás rozhodčí toho odvedla spoustu. I přes několik zdravotních neduhů s námi vždy byla, a i když nemohla pískat, přijela si alespoň sednout ke stolku. Kéž by hokej měl více takto obětavých lidí. Za to jí patří velký dík.“
Lenka Fousková: Rozhodčí i zdravotní sestra v jednom
„S Dančou jsem si zapískala spousty zápasů a musím říct, že se mi několikrát stalo, že byla při zápase zraněna hráčka a Danča vždy zareagovala jako pravá zdravotní sestra — ihned zasáhla a hráčce perfektně pomohla. Klobouk dolů a díky za ty roky.“
Jiří Mack: Období plné zážitků, smíchu i nervů
“S Dančou jsem zažil svůj úplně první zápas mezi dospělými. Od té doby jsme spolu odpískali nespočet utkání. A i když málem přišla o řidičák, vždycky dokázala zápas poctivě dopískat a na každé utkání dorazit.
Bylo to období plné zážitků, smíchu i nervů — a právě díky ní na něj nikdy nezapomenu.”
Jan Mašek: Hlas mladých rozhodčí
“Já, jakožto nový a mladý rozhodčí, který teprve začíná s pískáním dospělých soutěží, dokážu pochopit, jak je náročné dosáhnout na hřišti respektu. A co si pamatuji, tak se mi vždy líbilo, že Danča měla respekt i od mých spoluhráčů.”
Karen Evans: Vzpomínka z mezinárodní scény
Překlad z originálu: „Když jsem se s Danielou poprvé setkala, byla v evropském prostředí EHF nová, i když doma už nějakou dobu pískala. Na turnaji byla nadšená i nervózní z prvního zápasu, což je pochopitelné. Neměla jsem o ni ale obavy, mít nervy je normální a české týmy už ukázaly, že jsou na mezinárodní scéně dobře připravené. Daniela to jen potvrdila.
Ve svém prvním zápase byla skvělá. Jakmile se do toho dostala, byla lepší a lepší a pracovala na všem, co jsem jí doporučila. Byla skvělou týmovou hráčkou a do rozhodcovského kolektivu krásně zapadla.
Jedna věc, za kterou se pořád omlouvala, byla její angličtina. Ale věřte mi, rozuměla jsem jí dobře, můj první jazyk je velština! A navíc, její angličtina byla rozhodně lepší než moje čeština. Během let jsme spolu byly na mnoha turnajích a její výkon stále rostl. Byla radost s ní pracovat a poznat ji jako člověka.
Je mi líto, že končí, ale jednou to přijít musí. Doufám ale, že se ještě potkáme na turnaji u hřiště a připijeme si na její kariéru. Děkuji za její práci — a ať se dál směje.“
Jana Neplechová: Kamarádka, která dokázala udržet fér hru
„Chtěla bych Ti moc poděkovat za všechny zápasy, které jsi pískala s klidem, nadhledem a úsměvem (i když to s námi občas nebylo snadné). Bylo skvělé Tě poznat nejen jako rozhodčí, ale hlavně jako člověka a kamarádku. Jsem ráda, že osobní vztahy zůstaly vždy mimo hřiště a že jsme dokázaly obě hrát, i pískat fér.
Přeji Ti, ať se Ti v životě daří a ať se i mimo hřiště rozhoduješ stejně jistě jako při zápase – s přehledem a klidem.“
Dančo, děkujeme! Děkujeme za tvoji energii, obětavost, vůli, ochotu a roky poctivé práce. Za tvé srdce, které jsi nechala na hřištích po celé Evropě. Za příklad, který jsi ukázala ostatním.
Do dalších let ti přejeme jen to nejlepší — hlavně zdraví a radost z nových etap života.
Za komisi rozhodčích ČSPH Tomáš Holek
(foto: Miloš Březina)
-ste-
