TJ Plzeň Litice

TJ Plzeň – Litice

Založení: 1971
Klubové barvy: Žlutá, Modrá

Adresa korespondenční:
K Roli 344, 321 00 Plzeň-Litice

Kontakty:

e-mail: info@ph-litice.cz
web: http://www.ph-litice.cz

Hřiště:

Adresa:
Cihlářská 598, 321 00 Plzeň-Litice

Před vznikem klubu (do roku 1971)

Naše (rozuměj litická) generace byla odmalička vysloveně sportovní. Na několika pláccích v obci: u kostela, trávník u „Liďáku“, u Váhy, u „Parlamentu“, Hůrka, obě hliniště – jsme provozovali celou řadu sportů, oficielně neregistrováni, a to sami, bez dospělých. Nebylo sportu, který bychom neokusili. Zkoušeli jsme fotbálek, hokej, ale i tenis, volejbal, fotbal na kole, tzv. „milimetry“ (jízda zručnosti na kole), terény na kolech, pasáka, námi vymyšlené a oblíbené „tyčky“, košíkovou do děravé nůše, řadu her v přírodě atd. Někdy v r.1949, kdy jsme u nás na dvoře a u kostela zkoušeli něco jako pozemní hokej, se nám dostala do rukou pravidla bandy hokeje. Jako kluci jsme úředním pravidlům příliš nerozuměli, proto jsme si je upravili po svém. Zahajovalo se „bully“ a po gólu se rozehrávalo tzv. „bandy“. Jinak bylo tolerováno vše – i vysoké hole, ale nesmělo se hrát nohama. Podobně se vyvíjel hokej s tenisákem i v ostatních částech Litic. Teprve v letech 1965 – 1970 se pravidla sjednocovala při turnajích mezi Hořejšáky, Hůrkou a Parlamentem. Dokonce jsme 2x hráli i s Radobyčicemi. Tam jsme prohráli 0:1, doma v odvetě zvítězili 4:1. Tento hokej s tenisákem měl tehdy v Liticích dlouhou tradici a zahráli jsme si ho ještě jako dospělí, když jsme v letech 1967-69 stavěli bytovky. Kamarádi nás často hecovali: přihlaste se do soutěže. To se nakonec stalo skutečností. Nejprve jsme hráli přátelské utkání v Bolevci, oni podle pravidel PH, my podle svých a se svými samorosty. Výsledek 3:3 byl pro nás lichotivý ,i když některá pravidla se nám nezdála (např. bránění, nebo: dostaneš míčkem a ještě hraje soupeř), ale sport se nám pro svou dramatičnost jako celek líbil. V zimě 1970/71 jsme ještě sehráli utkání v sálovém hokeji ve Štruncových sadech s Kadaní a prohráli jsme těsně 3:4.

A pak to přišlo: 15.2.1971 BYL ODDÍL ZALOŽEN… .

Stanislav Benda

Klub prochází dospíváním (od založení do cca 1989)

Toto období by se dalo nazvat dospíváním. Jako je v tomto věkovém období obvyklé, vznikají nová přátelství, nové zkušenosti, nové zážitky. A to přesně zažíval náš oddíl. V roce 1976 vzniká první žákovský tým, v průběhu osmdesátých let i první dívčí. Oddíl trénuje na fotbalovém hřišti u řeky, které bylo známé škvárou uprostřed a trávou v rozích. Jezdí se na soustředění – v létě do Žinkov, na „Vomáčkárnu“ u Jesenice a do Hvozdu u Rakovníka, v zimě na Lipku. Do německého Strausbergu na výběrové herní kempy, na turnaje 17. listopadu na Pragovku. Na Šumavu na různé výlety nebo i brigády. Zakládá se tradice legendárních moravských Boleradic, společné vody, členové jezdí s ostatními litickými sportovci na Zimní přejezdy Šumavy, máme svoji taneční zábavu – Vinobraní. V druhé polovině osmdesátých let se dorostenci dostávají do nejvyšší soutěže, první jednotlivci i do některých z mládežnických reprezentačních výběrů.

Zlomové období (od 1990 do 1996)

Období na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let bylo obtížné. Tahouni týmu mužů mizeli, pomalu je nahrazovala první generace, která začala sportovat pod jejich vedením v polovině sedmdesátých let. Na spoustu starostí, které pro vedení podobného klubu je potřeba, zbyli jednotlivci. V roce 1991 hrajeme svoji první kvalifikaci o nejvyšší soutěž mužů ve slovenských Šenkvicích, následně v dalším roce již do ní postupujeme. Dvakrát se podíváme zpět do druhé soutěže, ale už jsme nakoukli o stupínek výš a chceme se na něm udržet.

Po postupu do nejvyšší soutěže a stálých prohrách jsme doplňovali úzký kádr týmu o spoluhráče z Bolevce, Českých Budějovic, Rakovníka, Kadaně, Hradce Králové a i třeba ze Kbel. Přes malé sportovní úspěchy v tu dobu vznikala základní osa oddílu, která stála u všeho, co se odehrávalo v dalších dvaceti letech. I díky nim se obnovily či udržely dřívější tradice nebo vznikaly nové – turnaj v Aalenu, Bredly cup (závody na lodích na litickém jezu), kola a další.

Hlavní zlom v přibývajícím počtu dětí začíná v roce 1996. Zakládáme kroužek na 11. ZŠ v Baarově ulici, zvané „Šedivka“.

Jako bychom klub zakládali podruhé (1997 – 2007)

Kroužek Myšáci na Šedivce se početně vyhoupne během tří, čtyř let ke stovce hráčů a hráček. Začíná se rýsovat budoucnost. Je to období, kdy v zájmu zkvalitnění naší hry, ale i pro nelibost fotbalistů v Liticích ve společném sdílení hřiště, putujeme po okolí z jednoho hřiště na druhé. Vodní stavby, 34.ZŠ, Bolevec, 11.ZŠ, 9. ZŠ, umělá tráva v Rokycanech. Ochota putovat za tréninky či zápasy byla obdivuhodná i proto, že početní stavy hlavně dospělých nebyly zrovna ke chlubení. Po letech trénování se do soutěží přihlásilo i družstvo žen. Vznikl mužský B tým. Měníme místo mládežnického soustředění, jsme v Letinech, v Pivoni u Poběžovic a nakonec míříme na několik let do Melchiorovi Huti na Manětínsku. A především začínáme žít sen o vlastním hřišti. V roce 1997 představujeme svoji vizi svého vlastního areálu s umělou trávou v Hliništi v Liticích. Zpočátku je to pro ostatní spíše úsměvné. Památná je věta jednoho z tehdejších funkcionářů TJ: „To je fantazmagorie!“ První vybrané peníze za imaginární metry čtvereční a několik stovek vydělaných za vlastní samolepky, které přispívají na stejné, o finanční základu výstavby hřiště nerozhodují. Ale zasévají úplně něco jiného. Opravdové dění směřující i klidně idealisticky k vlastním hřišti. Projekt za „hubičku“ od pana architekta Soukupa, obíhání úřadů, první žádosti na dotaci z Ministerstva školství a mládeže přineslo to, v co věřil asi málokdo. Píše se rok 2004 a my začínáme stavět vlastní hřiště v Hliništi! Za přispění Ministerstva školství a města Plzně. Máme hřiště s pískově-vodní umělou trávou, sami si děláme okolí. Každý hráč musí splnit za krátké časové období více než 100 brigádnických hodin, jinak nesmí hrát. K jedné univerzální buňce přibývají další. Stavíme sloupy se sítěmi za hřištěm, plot okolo areálu, zámkovku, prostě vše potřebné okolo vlastního hřiště. Pomáhají nám rodiče, ze kterých se postupně stávají i trenéři. Žádáme Ministerstvo školství v jejich grantovém schématu o další dotaci, žádost je podpořena a my v roce 2007 stavíme i vlastní šatny. A klubovnu. Ta zažila 😊! Paradoxně v roce 2005, kdy se odehrávala první utkání na našem hřišti, spadli naši muži z nejvyšší soutěže. Návrat byl však v úplně jiném režimu. Ještě v roce 2007 byl náš první hráč členem reprezentačního týmu mužů na ME v anglickém Manchesteru. Divizi A, nejlepších osm týmů v Evropě, zažil Ladislav Čech.

Klub rozkvétá (2008-2019)

Po druhém místě v soutěži mužů v roce 2007 následoval v roce 2008 náš první evropský pohár v italském Miláně. Sice jsme tuto naši účast v podobných soutěžích zahájili sestupem o soutěž níž, ale zkušenosti náš tým teprve hledal.

Vrcholem počátku tohoto období byl rok 2010, kdy muži získali první titul Mistra České republiky. 400 diváků na domácím hřišti, euforie se dala krájet již dávno před utkáním. Následoval další evropský pohár ve Vídni, nejvyšší soutěž, které jsme se kdy účastnili Trophy v Římě, na pražské Slavii, v ukrajinské Vinnitsi a ve švýcarské Ženevě. Celý oddíl dále vzkvétal. Každý rok hrálo v soutěžích s naším dresem okolo dvě hráčů a hráček.

A hlavně dívčí složka se postupně více a více klubala na světlo světa. Větší počet děvčat, první krůčky těch šikovných v mládežnických reprezentacích, účast v nejvyšší soutěži venku a později i v hale, to vše postupně signalizovalo, že i dívčí část oddílu se stává jeho stabilní součástí.

Ze soustředění v Melchiorově Huti míříme do Liblína na Berounce, po několika letech na skok zpět na „Melišku“ a nalézáme nový areál pro naše početně silně zastoupená soustředění (přes 100 dětí a mládežníků) v Machově mlýně opět kousek od Rakovníka. V zimě se jezdí stále na Lipku, nově na Nové Hutě a dospělí k Vajskičovi mezi Zelenou a Hojsovku.

Jak léta ubíhala, postupně se začalo dít to, co se je vlastně normální. Na hřišti, které již při výstavbě mělo své dětské mouchy, se začal projevovat zub času. Postupně bylo nebezpečné svým zvlněním, klouzajícím povrchem, zvednutými obrubníky … . To vedení klubu přimělo opět žádat v grantovém schématu Ministerstva školství o dotaci na rekonstrukci. Když to napotřetí nevyšlo i díky korupční fotbalové kauze Pelta, bylo potřeba získat hodně nové síly podávat žádost počtvrté za sebou. Ta již byla úspěšná! Jenže přinesla s sebou stigma této doby. Lajdácky udělané výběrové řízení najatou firmou přineslo napadnutí tohoto řízení v duchu kauzy výše zmíněné, následovalo předání na ÚOHS, naše následné vypořádání s těmito hrozbami, druhé a úspěšné výběrové řízení. Následovala tříměsíční šibeniční stavba spojená i se sháněním chybějících peněz, aby oddíl neměl žádný dluh, který byl až miliónový.

Zde je potřeba zmínit, že v první fázi byla popudem k přílivu peněz z různých zdrojů sbírka členů, kteří postupně mezi sebou vybrali za „metry čtvereční“ zhruba třičtvrtě milionu korun. Dalším dílem přispělo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, město Plzeň, Plzeňský kraj a městský obvod v Liticích. Tyto tři poslední donátoři pomohli i se závěrečným dluhem. Je až zázrakem, že se vše povedlo. Výsledkem je mimořádné hřiště s vodní umělou trávou od německé firmy Polytan.

Toto vše určitě zanechalo pozitivní vjemy i v týmu mužů, který po obrovském celoročním tahu vyhrál základní část soutěže a následné play off a přinesl do Litic druhý dospělý titul mistra České republiky. Mj. bylo v areálu opět na 400 diváků a znovu jsme hráli proti Bohemians jako v roce 2010… . Na jaře 2019 jsme si kromě slavnostního otevření hřiště vyzkoušeli i výše zmíněné play off mužů a žen. To vše bylo testem před největší akcí, kterou jsme, kdy pořádali. V červenci v našem areálu proběhlo ME divize B za účasti osmi evropských týmů, které klub zvládl na jedničku. Důkazem bylo i velmi kladné hodnocení šéfa turnaje. Vítězem se stal překvapivě tým Skotska a čeští mladíci naštěstí nespadli o soutěž níže, když skončili na předposledním sedmém místě. Areálem prošlo během mistrovství na dva tisíce diváků. Tento rok byl i premiérou našich děvčat v reprezentačním týmu českých žen. Ádéla Kožíšková a Lucie Duchková hrály na jaře kvalifikaci na OH v Irsku a hned v létě na ME divize B ve Skotsku.