Na jaře letošního roku odstartovaly projekt Olympijský sen, jehož cílem je účast na olympiádě v Los Angeles 2028. České pozemní hokejistky mají za sebou teprve pár měsíců ve spolupráci s novým irským koučem Garethem Grundiem, se kterým absolvovaly mistrovství Evropy do 21 let i kvalifikační turnaj prvního týmu v Dublinu, kde se snažily probojovat do elitní divize. Byť si nakonec z Irska odvezly stříbrné medaile a účast v divizi B, trenér v sílu českého týmu věří a ví, že společně můžou dokázat velké věci.

Jak zpětně hodnotíte vystoupení českého týmu na kvalifikačním turnaji v Dublinu?



Kdyby nám někdo před turnajem řekl, že skončíme na druhém místě, určitě bychom byli spokojeni. Měli jsme samozřejmě ambice pokusit se probojovat do divize A, nicméně i vzhledem k tomu, že nás během turnaje potrápila nemoc v týmu, jsme s druhou příčkou opravdu spokojení.

Postupně jste vyzvali Turecko, Irsko a Polsko. Který zápas byl podle vás nejnáročnější?

Myslím si, že všechny představovaly různé výzvy. O Turecku jsme neměli tolik informací, jelikož toho za poslední roky nemají moc odehráno. Navíc fakt, že těsně před zápasem několik hráček onemocnělo, představoval výzvu sám o sobě. Zápas s Irskem coby nejlepším týmem turnaje se nám celkem dařil z taktického hlediska, udrželi jsme se ve hře, snažili se proměňovat příležitosti. Poté jsme se museli vypořádat s tlakem v zápase s Polskem, jelikož o závěrečném umístění rozhodovalo i utkání Turecko-Irsko, proto jsme nemohli nic ponechat náhodě. Ale myslím, že proti Polsku jsme nakonec předvedli nejlepší výkon na turnaji.

Pro irského kouče ve službách české reprezentace musel být turnaj opravdu speciální. Jak jste si vy osobně užil zápas proti Irsku?

Líbilo se mi to. Všechny hráčky i trenéry znám velmi dobře a překvapivě jsem se cítil docela v pohodě. Přiznám se, že při hymnách to bylo trochu zvláštní, ale jakmile se začalo hrát, tak jsem se ponořil do hry a byl to pro mě zkrátka zase další zápas.

Velkou část týmu v Dublinu tvořily hráčky reprezentace do 21 let. Jaká je ve vašich očích budoucnost českého hokeje?

Letošní léto pro ně bylo náročné. Nejprve absolvovaly mistrovství Evropy do 21 let ve Vídni, následně se představily i v seniorském týmu v Dublinu, kde získaly cenné zkušenosti. Když bychom to srovnali s reprezentacemi jako je Irsko, tak ty už mají skoro tři roky plnohodnotný program, zatímco my jsme začali teprve před třemi čtyřmi měsíci. Jsem nadšený z představy, kam až se můžeme dostat za další dva měsíce nebo dva roky.

Podařilo se vám udržet v divizi B. Jaké jsou cíle pro nadcházející rok?

První věc je, že aktuálně nejsme fyzicky způsobilí hrát mezinárodní hokej na té nejvyšší úrovni. Příštích pár měsíců nám tak poskytuje příležitost, abychom na tom stavěli, zaměřili se i na některé technické dovednosti. V únoru nás čeká halové mistrovství Evropy i světa, poté příprava na venkovní mistrovství Evropy B. Momentálně to vypadá, že vítěz béčkového ME se může dostat na závěrečnou dokvalifikaci na olympiádu do Paříže, což by byl náš cíl.

Jaké jsou momentálně silné a slabé stránky českého týmu?

Mezinárodní hokej dospěl do fáze, kdy musíte mít určitou fyzickou kapacitu, abyste ho mohli hrát. Myslím si, že většina týmů, které patří do první patnáctky na světě, se věnuje plnohodnotnějšímu programu o něco déle. Takže si myslím, že v tomhle ohledu musíme zabrat a snažit se je dohnat. Mezi silné stránky patří určitě mnoho dovedností z haly a to, že holky dokážou hrát venku i vevnitř, je pro tým velkým přínosem. Pokud se nám podaří zvednout i v dalších oblastech, můžeme jít vyzvat kohokoliv z první patnáctky.

Olympijský projekt byl zahájen letos na jaře. Jak jste se podle vás od té doby posunuli?

Jedná se o poměrně krátký časový úsek, upřímně jsme si ani nemysleli, že budeme schopni dosáhnout dostatečně velkého fyzického posunu. Proto jsme se zaměřili především na taktiku a tam si vedeme docela dobře. Během roku jsme absolvovali skvělé akce, vyzkoušeli si různé herní situace, děvčata se dobře naučila přijímat informace, takže budoucnost vidím určitě pozitivně.

Jelikož se neustále přesouváte mezi Českem a Irskem, jak je z tohoto pohledu pro vás spolupráce s českým týmem náročná?

Běžný každodenní provoz je fajn. Většinou pracuji, když jsem na cestách, nejvíce se věnuji videu. Když jsem v Irsku, mohu se soustředit i na plánování programu, takže to vlastně funguje dobře. Nicméně letošní léto bylo náročné, protože jsme absolvovali akce jak s reprezentací do 21 let, tak i seniorským týmem.

Hráčky se nyní rozutečou do klubů. Jak bude pokračovat příprava národního týmu?

Od národního týmu jsme si dali pár týdnů pauzu, aby hráčky fyzicky i psychicky zregenerovaly. Opět začínáme 12. září, vracíme se k pondělnímu a úternímu tréninku, přičemž po zbytek týdne budou hráčky v klubech. A jak už zaznělo, v dalších měsících se jejich prioritou stane práce na fyzičce.

Momentálně je seniorský tým složen z devíti, deseti hráček do 21 let, zbytek tvoří ty zkušenější. Jedná se o dobrou kombinaci, ať už pro budoucí, či nejbližší cíle?

Ano, myslím si, že složení týmu je v současné době opravdu ideální. Zkušenosti, které mohou starší hráčky aktuálně předávat mladším, jsou v tuto chvíli neocenitelné. Na cestě do Los Angeles 2028 nás čeká spoustu různých milníků – některé starší hráčky zabojují o Paříž nebo mistrovství světa 2026, ale přirozeně dojde k tomu, že budou postupně některé odcházet. Mezitím se ty mladší stanou zkušenějšími a budou moci své zkušenosti předávat zase dál.

-si-