Hokej je nejen volnočasová zábava, ale i prostředek, kterým si plnit sny. Své o tom může vyprávět 16letá Ellie Schilders.

„Když jsem letos v únoru přijela do Holandska, mým cílem bylo se naučit hrát nový styl hokeje, poznat zajímavé lidi a celé Holandsko. Hrála jsem za Den Bosch v týmu ,,meisjes A4“, což jsou dívky pod 18 let,“ popisuje Ellie. „Na prvním tréninku jsem moc nevěděla co očekávat. Netušila jsem, jak mě tým přijme, ale musela jsem nějak začít. Když mě všechny viděly, trochu to vypadalo, že nikdo moc neví, proč tam jsem. Ne všechny asi věděly, že s nimi budu hrát.,“ směje se.

„Ale i tak mě vzaly do party. Hned v prvních dnech jsem si tam našla silné pouto k některým spoluhráčkám, což mi hodně pomohlo. Nějakou dobu byl problém v tom, že jsem nemluvila holandsky, takže bylo těžké komunikovat při zápasech. S tím jsme jako tým nějakou dobu bojovaly, ale časem se má holandština zlepšila a celková komunikace byla mnohem lepší.“

„Úterní tréninky jsme měly hodinu a půl, čtvrteční byly jen hodinu a pak o víkendu zápas. Všechny tyto tréninky byly mnohem více o technické stránce, než o té fyzické což byla, z mého pohledu, trochu škoda. Zápasy jsme nijak moc nevyhrávaly, ale po každém zápase jsme věděly, co musíme do dalších her zlepšit a změnit. V týmu jsme měly jen jednoho hráče na střídaní, takže jsme musely často hrát i celou hru. Hodně jsme měnily pozice na hřišti, já jsem si snad zkusila každou, až na brankáře. Když jsme u toho brankáře, tak my jsme vlastně žádného neměly, musely jsme si ho „půjčovat“ z jiných týmů a také nám na mnoho zápasů chytala fotbalistka, která byla skvělá.“

„Po pár týdnech jsem začala také trénovat tým holčiček pod 12 let, byly úžasné, pořád měly neskutečně moc energie a ustavičně chtěly něco dělat. Po několika měsících se hodně zlepšily, na začátku se bály nahrát backhandem, ale časem to aspoň některé z nich zkusily v zápase. Bylo hezké vidět jejich zlepšení a pokrok.“

„Během mých šesti měsíců v Holandsku jsem potkala spoustu známých hráčů, myslím, že s některými z nich jsem se vyfotila i třikrát. Chodila jsem se koukat na mnoho zápasů, které mi hodně daly. Moji rodiče a bratr mi po celou dobu byli a jsou velkou oporou, bez nich bych tuto cestu nikdy nemohla podniknout.“

„Moje odehraná sezona byla úžasná, našla jsem si spoustu nových přátel, se kterými jsem stále v kontaktu a věřím, že ještě dlouho zůstanu. Byla to neskutečná zkušenost, kterou nikdy nezapomenu! Jestli budu mít ještě někdy šanci něco podobného podniknout, hned do toho půjdu.“

A pokud i vy máte podobný sen, který se vám díky hokeji splnil, neváhejte jej poslat na csph@pozemnihokej.cz!

-ave-