ReprezentaceZpravodaj
Semrádová o U21: Největším kladem byl kolektiv
Češky na uplynulém mistrovství Evropy juniorek ve Vídni skončily páté. Ve vyrovnané tabulce hrál důležitou roli každý gól. Na jeho průběh a reflexi jsme se zeptali kapitánky Zuzany Semrádové.
Zuzko, turnaj byl náročný. Jak ho s odstupem pár dní hodnotíš?
Když se ohlédnu zpět za turnajem ve Vídni, tak ho obecně hodnotíme kladně. Ve většině zápasů jsme byly lepším týmem, vyvíjely jsme velký tlak na soupeře, vytvářely jsme si gólové šance, ale bohužel nám chyběla ta poslední tečka, která by se promítla na výsledcích zápasů a následně na konečném umístění na turnaji. Z turnaje si ale odnášíme nepřeberné množství zkušeností a hlavně sílu kolektivu, který byl na turnaji jednou z klíčových věcí. Vždy jsme drželi za jeden provaz a i po prohraném zápase jsme se dokázaly navzájem postavit na nohy.
Dlouho jsi nehrála, co ti osobně turnaj ukázal?
V posledním roce jsem měla kvůli nemoci dlouhou pauzu od hokeje a celkově od sportu. Proto jsem se před turnajem na sobě snažila tvrdě pracovat a získat co nejlepší fyzickou kondici, abych byla platnou hráčkou. I když byl pro mě turnaj náročný, nechala jsem vždy na hřišti vše, co ve mně bylo.
V návaznosti na tvůj zdravotní stav mne napadá, jestli se vůbec zapojíš do přípravy s
národním týmem žen…
národním týmem žen…
Turnaje s ženskou reprezentací v Dublinu se bohužel nezúčastním. Stále nemám takovou fyzickou kondici, abych zvládla další náročný turnaj. Tento měsíc tedy chci využít k regeneraci a následnému tréninku, abych se zase v září mohla do reprezentace zapojit v plné síle.
Když se vrátím zpět k Vídni. Co ti utkvělo nejvíc v paměti? Byl to nějaký konkrétní zážitek nebo zápas?
Nejzajímavějším momentem turnaje byl zápas s Rakušankami. Do tohoto zápasu jsme šli o tři hráčky méně na střídání kvůli zraněním. Věděli jsme, že v tomto zápase nejsme favoritem a okolnosti nám úplně nehrály do karet. Nicméně jsme se semkly a šly do zápasu s cílem vyhrát. Zápas jsme odehrály na velmi vysoké úrovni a po velmi dobrém výkonu se nám podařilo s Rakušankami remízovat. Rakušanky následně celý turnaj vyhrály.
…a kde se podle tebe lámal turnaj pro náš tým?
Zápas s Itálií byl pro nás takovým zlomem turnaje. Věděli jsme, že pokud chceme bojovat o medaile a postup, tak tento zápas musíme vyhrát. Bohužel nám ale zápas moc nesedl a Italky zvítězili pouze s jednogólovým rozdílem.Po zápase jsme cítily velké zklamání, ale zároveň odhodlání vše napravit v posledním zápase.
Kdybys měla vystihnout jednu, dvě věci, které zdobily náš tým během turnaje. Co by to bylo? A samozřejmě se musím zeptat i na opačnou věc… co se mohlo dařit lépe?
Myslím si, že největší sílou našeho týmu byl skvělý kolektiv. Navzájem jsme se podporovaly a i na hřišti bylo vidět, že dokážeme bojovat jedna za druhou. Ve hře jsme určitě vynikaly pressem. Oponentům dělalo problémy se přes naši zónu dostat a nám se dařilo většinu míčků sbírat. Dokázaly jsme vždy dlouho držet balón a soupeři museli vydat hodně sil, aby nám ho vzali. Naopak největší slabinou bylo skórování, které by se poté ukázalo na výsledcích zápasů. I když si myslím, že jsme měli pěkné akce dopředu, dávání gólů nám nešlo.
Poslední otázkou pak bude snad jen nakousnutí nové spolupráce s realizačním týmem. Noví trenéři přináší vždy něco jiného. Jak se s nimi spolupracovalo?
Spolupráce s novými trenéry byla skvělá. Naučily jsme se hrát nové systémy a naše hra se posunula o velký krok dál. Z každého zápasu jsme měly video a každá hráčka dostala své vlastní klipy, kdy byla při zápase zrovna ,,v akci”. Trenéři se soustředili i na mentální stránku turnaje, učili nás se zamýšlet nad různými situacemi a vymýšleli nám i teambuildingové hry, které posilovaly naše vztahy v kolektivu.
Díky moc za milý rozhovor. Dej se do pořádku a brzy na viděnou na hřišti!
-jam-
