Jako druhou z reprezentantek opouštějících seniorský národní tým jsme si na rozhovor pozvali odchovankyni pražské Slavie Jindřišku Neusser.

Jindřiška strávila v reprezentačním dresu od své první nominace v roce 2002 úctyhodných 21 let.

Pojďme nahlédnout do zákulisí dvou dekád reprezentování České republiky.

 

Kdy tě poprvé nominovali do národního týmu a jaké jsi z toho měla pocity?

,,Úplně poprvé jsem byla nominována do reprezentace U16 (bylo to asi v 13-14letech) a hned z toho byl výjezd na Olympijské naděje do italské Brescie. Samozřejmě to byla obrovská čest a moc dobře jsem si uvědomovala, co to pro mě znamená. Podařilo se mi tam odjet i s utajeným zraněním, ale nechtěla jsem si za žádnou cenu tuhle příležitost nechat ujít.“

 

Byl národní tým tvým cílem před první nominací nebo to pro tebe bylo překvapení?

,,Určitě to byl jeden z mých cílů, ale také jsem byla překvapená, protože nominace přišla v poměrně brzkém věku. I v následujících výběrech jsem byla nejmladší.“

 

Měla jsi nějaké vzory, ke kterým jsi vzhlížela?

,,Jako malé dítě jsem vždy při velkých reprezentačních akcích na Slavii obdivovala všechny české hráčky a hráče, s kterými jsem se mohla potkat na hřišti při podávání balonků. Ale popravdě jsem v mládí úplně vzory neměla. Až v pozdější věku jsem třeba obdivovala např. Ellen Hoog.“

 

Jaký zážitek je pro tebe nejsilnějším zážitek za působení v národním týmu?

,,Těžko říct, jaký byl nejsilnější, bylo jich více. Ale ráda bych vyzdvihla dvě akce. První byla ME v Praze a zároveň postup do A divize a v návaznosti na to, poté samozřejmě samotné ME A divize v Amsterdamu. To byl opravdu nejsilnější zážitek a myslím, že tam jsme si všechny uvědomily, proč pozemní hokej hrajeme. Byl to nepřenosný zážitek a opravdu bych ho přála každé pozemní hokejistce.“

 

Jaký turnaj/umístění národního týmu je pro tebe nejvýznamnější?

,,Opět jich bylo více, ale pár jich má pro mě speciální význam: MS Poznaň – halový turnaj, kde jsme vybojovaly 3. Místo. Byl to první velký český úspěch v halovém hokeji, ME B divize a následně ME A divize Amsterdamu. V poslední řadě po velké odmlce zasloužená bronzová medaile z MS v Jihoafrické republice.“

 

Co pro tebe bylo za působení v národním týmu největší výzvou?

,,Upřímně řečeno každá finální nominace na určitý turnaj byla pro mě velká výzva. Naštěstí se mi ji vždy podařilo naplnit a nevynechala jsem jediný turnaj nebo akci za reprezentaci od mé první nominace.“

 

Jaký z reprezentačních celků, kterým jsi byla součástí pro tebe byl ,,dream team“?

,,Měla jsem vždy štěstí, že se mnou v týmu hrály vždy holky, které byly podobně naladěné jako já. To znamená bojovat do konce a o každý metr se na hřišti poprat ať to stojí, co to stojí. A v neposlední řadě vytvořit v týmu super atmosféru a týmového ducha. Já jsem vždy rostla s dream teamem, ale pořádně jsem ho začala vnímat a užívat si ho až v seniorské kategorii. Tím bych chtěla VŠEM holkám moc poděkovat, že jsem mohla být součástí.“

 

Jaký z trenéru národního týmu na tebe měl největší vliv a nejvíce ti pomohl v rozvoji?

,,Myslím, že o jeden z největších zlomů v českém pozemním hokeji se postaral Chris Faust a navazující trenér Filip Neusser. Nakonec nesmím zapomenout na kondičního trenéra Daniela Hejreta.

Při mém posledním působení jsem byla velmi překvapená s vedením Garetha Grundieho. Myslím si, že do českého pozemního hokeje ještě hodně přispěje.“

 

Jak bys popsala svůj vývoj v národním týmu v jedné větě?

,,To by měl zhodnotit někdo jiný :)) Ale myslím si, že i když jsem nebyla nejvýraznější osobností, tak jsem vždy na hřišti hrála srdcem jako týmový hráč a do všeho šla naplno a leckdy i přes velkou bolest.“

 

Když se podíváme zpátky, jak bys po všech těch letech zhodnotila svoji kariéru v národním týmu?

,,Jako kariéru uspěšnou! Když nepočítám úspěchy, tak si odnáším spoustu krásných přátelství, které budou, doufám, na celý život.“

 

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Bude v nich mít hokej své místo?

,,Teď si dám nejspíš nějaký čas volno. S hokejem rozhodně nekončím, pořád hraji za klub SK Slavia Praha, kde máme určitě ještě velké plány.“

 

Jaká si myslíš, že je budoucnost českého národního týmu?

,,Budoucnost je určitě velmi nadějná. Bude to velká, těžká a dlouhá cesta, ale doufám, že to všichni uchopí za ten správný konec.“

 

Co bys vzkázala všem, co momentálně bojují o nominace do národních celků?

,,Ten, kdo mě zná o mě ví, že já jsem poměrně upřímný a kritický člověk. Ale také vědí, že to myslím jen a jen dobře. Tudíž bych chtěla VŠEM vzkázat, ať makají a nevymlouvají se! Protože cesta je cíl a můžu Vám říct, že stála za to!“

 

Proč si myslíš, že by rodiče měli dát své děti na pozemák?

,,Ať je dají na jakýkoliv sport, protože pohyb je strašně důležitý v našich životech a oni Vám jednou poděkují.“

 

Jindřiška nastupovala za Českou republiku 21 let a za svou reprezentační kariéru odehrála 218 utkání v seniorských výběrech.

Tímto děkujeme za krásný rozhovor a za roky tvrdé práce a reprezentování naší země.

Děkujeme.

-kik-