Před nějakou dobou jste měli možnost zasílat dotazy Robinovi Weintrittovi, generálnímu sekretáři ČSPH, ohledně financování svazu. Teď vám přinášíme odpovědi!

1) Kolik peněz máme od partnerů a na co se využívají?

Celkově naše finanční příjmy od partnerů přesahují půl milionu korun ročně. Momentálně jsme blízko podpisu nového klíčového partnera. Ti další jsou dlouhodobě známí, můžete je najít na našich stránkách a chtěl bych využít příležitosti a všem jim poděkovat. Ne všichni přispívají finančně, s některými spolupracujeme například na principu barteru apod.

Abychom částku zasadili do kontextu, můžete si představit, že tato částka ze soukromých zdrojů představuje něco mezi jedním a dvěma procenty našeho ročního rozpočtu. Pracujeme na dalších partnerech s cílem dosáhnout pravidelného ročního příjmu nad jeden milion korun. Když vidím intenzitu, se kterou se o tuto oblast zajímá čím dál větší množství lidí, jsem si jist, že se to zanedlouho podaří. Změna myšlení uvnitř komunity, kdy se více lidí snaží oslovit své okolí a jsou v té věci aktivní (namísto čekání na nějaký všemocný, neosobní svaz), prostě přinese svůj výsledek.

Partneři si v případě finančních příspěvků mohou samozřejmě zvolit, do které oblasti si přejí své prostředky směřovat. Obvykle tak učiní a pak je to pro nás závazné a řídíme se jejich preferencí. V některých případech ten účel stanovit nemusí a potom je na předsednictvu svazu, jak s prostředky naloží. Obrovskou výhodou soukromých prostředků je, že je nemusíme utratit podle stanovených kritérií státních dotací (tzv. výzev). U státních peněz nás výzva logicky omezuje k těm účelům, které v sobě obsahuje a náš manévrovací prostor je relativně omezený. Dále tyto dotační peníze musíte utratit v daném kalendářním roce. Taková omezení soukromé peníze (tzv. vlastní zdroje) obecně nemají.

Partneři jsou významnou, vítanou, nikoli však jedinou složkou vlastních zdrojů, které jsme schopni jako český hokej vygenerovat. Můžeme si je vydělat vlastní ekonomickou činností. Celkově výnosy kapitoly „Vlastní zdroje“ budou letos přesahovat 4 miliony korun. Strategickým cílem svazu je tuto oblast posílit co nejvíce tak, abychom budovali vlastní ekonomickou nezávislost a svobodu.

2) Kolik peněz má svaz celkem a do jakých oblastí se dělí?

Pokusím se to popsat na příkladu roku 2023 a rovnou se omlouvám, bude to trochu delší. První se budu věnovat těm částkám a potom se lehce zmíním o procesu. Základní čtyři dotace od Národní sportovní agentury v letošním roce představují zhruba 30 milionů korun. Tyto 4 dotace pokrývají oblasti:

• provoz (21%),
• reprezentace (23%),
• talentovaná mládež (16%)
• olympijský sen (40%).

Nepoužívám tady oficiální názvy dotací, spíše se snažím o názvosloví, pod kterým si umí každý něco představit.

Kdybyste si ale otevřeli účetní deník svazu, viděli byste vyšší částku, konkrétně něco přes 40 milionů. Protože v letošním roce budeme celkově spravovat, jestli se nepletu, celkem 12 dotací + výše zmíněné vlastní zdroje. Ty ostatní dotace jsou obvykle menší a jsou spojeny s konkrétní aktivitou konkrétních lidí. Jsou mezi nimi projekty Erasmus, které Gino napsal a z Bruselu získal, je tam i dotace Mezinárodního olympijského výboru prostřednictvím české organizace na podporu Hokejové akademie, je tam podpora našich ID hokejistů v Rakovníku ze Středočeského kraje. Z těch větších dotací jsme získali přes 2 miliony opět od NSA na pořádání mistrovství Evropy v Praze na Slavii.

Energeticky nejnáročnější se mi pak zdála dotace na movité investice, kdy jsme s 15% spoluúčastí získali konkrétní movité věci v hodnotě kolem 3,5 milionu. Původně jsme chtěli s pomocí této dotace koupit čtyři auta v konfiguraci 8+1 tak, abychom pokryli mimopražské oblasti, kde jsou kluby (Plzeň, Rakovník, Hradec – Jičín, Kadaň). Vím, že podíl nákladů mimopražských klubů za dopravu je neskutečně vysoký a myslím, že je odpovědností všech (a hlavně Prahy) jim s tím pomoci. Nakonec se povedly auta jenom 2, které budou využívat především v Plzni a Rakovníku. Pokusíme se získat další, hned jakmile to bude možné.

Dále jsme nakoupili různá zařízení pro měření výkonu (rychlosti, odrazové síly). Z fyzio pomůcek máme přístroj na chladovou terapii nebo třeba rázovou vlnu. Možná jste zaznamenali troje nové mantinely, které jsme koupili a umístili do vytížených hal, kde se hrají soutěže. Jedny stály zhruba 150.000, -. Chtěl bych poděkovat Michalu Krýslovi, který odtáhl velkou část této dotace, Káje Koryntové za – jako vždy – bezchybnou administrativní podporu a Prochymu za konzultace. V celku jen tato dotace představovala stovky hodin jejich času.

Co se týká oblastí tak tou největší je výkon. Tam patří všechny reprezentace U18, U21 i dospělých. Tato oblast představuje více než polovinu rozpočtu. A z toho téměř dvě třetiny představují náklady na cestování reprezentací na turnaje, letenky, hotely, stravování. Zbytek této oblasti pokrývají zejména náklady na  trenéry, fyzio, kondiční trenéry, managery týmů, video asistenty a podobně. Nějaký díl tvoří náklady na přípravu, nájmy českých hřišť, zahraniční přípravné pobyty apod.

Naše české soutěže tvoří zhruba 11 % rozpočtu, zejména se jedná o náklady na nájmy hal, rozhodčí, streamery, judge a provoz řídících komisí (patří sem STK, disciplinárka, přestupní komise a další tělesa vyplývající ze stanov)

Talentovaná mládež představuje necelých 8 % rozpočtu. Jedná se zejména o programy SPS a SCM, nájmy českých hřišť, náklady na trenéry, kondičáky.

Zhruba 5 % potom investujeme do mládeže ve smyslu náboru. Snažíme se ve spolupráci s kluby podpořit centrální i lokální náborové aktivity, což by mělo směřovat k našemu cíli: zvýšit naši základnu hráčů na 5 000.

Dalších necelých 5 % směřuje do marketingu, který má velmi široký záběr a v poslední době se velmi rychle dále rozšiřuje. Jedná se například o výrobu Hokeje na zemi, provoz a vytváření obsahu webu, na kterém asi čtete tento článek, pokrytí turnajů reprezentace buď profesionály (v JAR byla Česká televize, do Indie také ojede profesionál ze Sportinvestu) anebo u menších turnajů vlastními reportérskými kapacitami. Spolupráce se Sportinvestem také patří do marketingu. Pomáhají nám v různých oblastech, kam bez nich nemáme dosah. Nově se snažíme zajistit přenosy „světového hokeje“. První vlaštovka byly (většinou) záznamy z mistrovství Evropy v Německu letos v létě, kdy jsme vysílali devět zápasů s přímou sledovaností skoro 200 000 lidí a dosahem přes 500 000 lidí. Nic z toho není bohužel zdarma.

Akademie bude stát kolem 3 %. Je to komplexní program na rozvoj všech možných odborností v rámci komunity. Trenéři, rozhodčí, judgeové, ale i my rodiče často potřebujeme být rozvíjeni. V různých oblastech. Asi nemusím rozvádět, ale obecně poněkud zdravější a přátelštější prostředí okolo našich hřišť a v halách je často právě o nás rodičích.

Zhruba 15 % stojí provoz svazu. Máme dvě skvělé zaměstnankyně, málo se jim děkuje: Karolína Koryntová procesuje a administruje kompletně všechny dotace a zdaleka nejen to. Pavla Mašková je kontaktní osobou pro plno oblastí, procesuje cesťáky, rozhodčí, streamery a judge. Stará se o agendu DPP, je spojkou mezi námi a našim účetnictvím v ČUSu, kam musí každý týden fyzicky pendlovat. Právě účetnictví, včetně mzdové agendy, je dalším podstatným nákladem provozu. Dále nájmy, ať už kanceláře na Pankráci, nebo sklady na Barrandově. Jen různé služby spojené s IT a náklady finančního charakteru (úroky, poplatky, měnové konverze) a právní služby dohromady představují téměř 500 00 Kč. A to si troufám tvrdit, že jsme zejména ty finanční náklady podstatně snížili. Od 1.1. nás čeká velký projekt digitalizace kompletního účetnictví.

Příští rok nebude ve svazovém archivu ani jeden papír a všechny faktury budou hlavy jednotlivých komisí schvalovat v mobilu. Snad to povede k dalšímu snížení provozních nákladů.

Co se týka procesu, tak každá tato dotace je definována tzv. výzvou, kterou kdokoli může najít na stránkách NSA. Výzva je obvykle třeba 20 stránkový dokument, který definuje rámce na co se smí peníze použít, z jakých podskupin se mohou skládat, kdy se mají vyúčtovat, kdo a do kdy je smí čerpat a podobně. My na základě výzvy uděláme žádost. Do té zohledníme naše záměry na daný rok, samozřejmě v rámci pravidel výzvy. Tedy například v repre víme, že máme příští rok x turnajů v zahraničí, tzn. potřebujeme takovou částku na cestovní náklady, tolik na hotely a stravu, tolik na trenéry nebo pronájmy hřišť pro přípravu. Na konci roku potom musíme vše vyúčtovat s tím, že se nesmíme významně odchýlit od plánovaných částek. Každá dotace a každý její krok má svá pravidla provedení, své deadlines. Celkem řečeno se jedná o slušný kus specifického know-how, které je navíc potřeba stále udržovat živé, protože se vše občas mění.

 3) Jak funguje dotace olympijský sen? Kolik dostáváme a jak se peníze rozdělují? Neměly by se více podporovat i muži?

Tady už mohu stručněji, vzhledem k obsáhlé předešlé odpovědi. Olympijský sen je dotace vypsaná ze strany Národní sportovní agentury. Výzva, jak si můžete najít na stránkách NSA, se jmenuje: Podpora státní reprezentace žen kolektivních sportů LOH 2028 pro rok XY. Z názvu vyplývá, že je opravdu specificky určena k podpoře žen. Je to podle mého názoru poctivá snaha o víceletý, koncepční přístup k nějaké konkrétní oblasti s nějakým konkrétním cílem. Nemyslím si, že je úplná náhoda, že házenkářky teď překvapily na MS, ragbistky, volejbalistky i naše ženy hrály anebo si brzy zahrají kvalifikaci už o Paříž. Alokace té výzvy je, myslím, 150 milionů ročně a dělí se na několik sportů. Myslím si, že příští rok nějaké další sporty přibydou.

V prvním roce jsme dostali kolem 23 milionů specificky formou této dotace, ve druhém roce kolem 12 milionů. Na příští rok, bohužel, zatím nevíme.

Co se týká mužů: ano byl bych moc rád, kdyby dotace zahrnovala i muže. Pokud se osvědčí tento víceletý přístup (a já myslím, že osvědčí), tak to třeba přijde. Ale i teď je jasné, že ty peníze do sportu navíc pomohou všem. Ano, pomohou více ženám, to je zřejmé. Ale i muži a kluci profitují z toho, že ženy pokryje z velké části tato dotace.

Také bych chtěl říct, že v komunitě existuje nepřeberné množství názorů „jak by to mělo být“. Můj osobní názor se zdaleka nepřekrývá s realitou stoprocentně. Také bych si to představoval jinak. Pak je otázkou, co nám výzvy umožní, a také na čem se jako komunita dokážeme shodnout. Za co se dokážeme všichni postavit a čemu věřit. A v této oblasti máme, přestože jsme relativně malí, opravdu ještě podstatné rezervy.

4) Proč je zápisné do soutěží pro kluby tak velké?

Zápisné do soutěží v celkové hodnotě představuje zhruba 750.000,-. Soutěže stojí zhruba 3,4 milionů korun. Haly se v čase zdražují. Inflace obecně tlačí nahoru i požadavky dodavatelů různých služeb (rozhodčí, stream, judge). Startovné je prostě spoluúčast klubů, abychom si mohli takhle zahrát. Také je to určitá forma regulačního poplatku v tom smyslu, že klub by si měl být jist, že chce danou soutěž přihlásit a nikoli přihlásit a pak svobodně odhlašovat. Takový postup, pokud vím, v minulosti přinášel velké komplikace i když zrovna v letošním roce jsme se teda velkému množství změn v průběhu haly také nevyhnuli.

U těch hal je ještě druhé hledisko, kdy potřebujeme x měsíců dopředu vědět, kolik času budeme potřebovat tak, abychom věděli, kolik hal objednat. A potřebovali bychom to vědět klidně rok dopředu, protože haly se plní. No a rok dopředu nám to nikdo neřekne. Mimojiné tím vzniká ta komplikovanost.

Nechci lacině napsat, že v porovnání s jinými sporty nejsme drazí. Nemám žádnou super analýzu. Ale z toho, co občas slyším, si myslím, že stávající startovné je „v lajně“.

5) Je správné brát peníze i od lidí, když svaz dostává tolik od státu?

Opět se odkazuji na předchozí odpovědi. Není prostě logické jen čekat, co nám stát dá. Ta státní podpora je skvělá a hrozně důležitá. Na úrovni klubů i podpora krajů a měst. Ale naše aktivita se prostě musí rozdělit na dvě části:

1. Co nejefektivněji utratit státní peníze, správně zúřadovat, vyúčtovat. To vše koncepčně, dlouhodobě a udržitelně.
2. Být mimo to co nejaktivnější a vydělat nebo získat formou sponzoringu nebo jiného partnerství vlastní peníze, postavit vlastní (aspoň nafukovací) haly nebo hřiště, nebo dát více mládeži anebo něco jiného.

Jako rodič bych byl moc rád, kdyby mi svaz nabídl pro syna zahraniční turnaje, zápasy navíc, kde by se mohl porovnat s jinými kluky a navázat nová přátelství. Nevidím jediný důvod, proč bych mu na to nedal peníze. Školství dostává stokrát více peněz než sport, a přesto, když našim dětem někdo nabídne lyžák nebo výlet do Londýna, platíme celkem automaticky. Proč by to mělo být ve sportu našich dětí jinak?

Tedy ano: v různých formách je správné nabízet lidem možnosti, jak se podílet na financování našeho sportu. Buď pro jejich dobrý pocit anebo finanční participací na nějaké službě, aktivitě, která je navíc.

Děkujeme za odpovědi!

-ave-